Bohatství k rozdávání

Církev nemá být nic fádního a nudného. Podobně jako lidské tělo nebo celá příroda se má vyznačovat barevností a mnohotvárností. Tato pestrost je… 

Exodus 31,1-11                1. Korintským 12,1-14

 nedělní bohoslužba, 17.06.2012, ARCHA – sj

1. Koho vyznáváme?

Milí přátelé, jsme křesťané. Co to znamená? To znamená, že jsme vyznavači Krista. Hlásíme se ke Kristu: Kristus je ten, kdo stál u našeho stvoření. Kristus nám představil Otce. Kristus je ten, kdo nás zachránil ze smrti. Kristus je Král, jemuž sloužíme a jehož království je naším domovem.

Hlásit se ke Kristu však nutně znamená odmítnout jiné věci. Žijeme dnes ve světě, který je duchovně velmi pestrý. Ale ne každý duchovní život je z Božího Ducha. Písmo nás učí, že zde musíme rozlišovat: „Co se týká duchovních projevů, bratři, nechci, abyste zůstali v nevědomosti.“ (1K 12,1) Můžeme se dnes setkat s mnoha lidmi, kteří se hlásí k duchovním věcem, ale nevyznávají Krista. Jejich duchovní orientace je vede od Krista, „jsou neodolatelně vlečeni k němým modlám“ (1K 12,2).

Apoštol Pavel nám nabízí velmi jasné kritérium, podle něhož můžeme rozpoznat, co je projev křesťanského duchovního života a co ne. „Žádný, kdo mluví v Duchu Božím, neřekne ‚Ježíš buď proklet‘, a nikdo nemůže říci ‚Ježíš je Pán‘, jedině v Duchu svatém.“ (1K 12,3) Veškerou zbožnost musíme posuzovat podle toho, k jakému vyznání o Kristu směřuje. Pokud Krista vyznává jako jediného a svrchovaného Pána, pak je křesťanská. Pokud Kristovu jedinečnou roli zpochybňuje, není to projev křesťanského duchovního života. Od toho je třeba se oddělit, protože to více či méně zavádí od Krista pryč. Již starozákonní proroci varovali před astrology, věštci, zaříkávači a všelijakými obchodníky se zdravím a se štěstím. (Dt 13,1nn 17,1nn 18,9nn Iz 8,19 44,20nn) „Toto praví Hospodin, král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední; kromě mne není žádný Bůh.“ (Iz 44,6) Pokud chceme být skutečně vyznavači Krista, neváhejme s jednoznačným oddělením od všeho, co k takovémuto vyznání nevede.

2. Pestré projevy Ducha

Apoštol Pavel dále zůstává u tématu pestrosti duchovních projevů. Upozorňuje na to, že i uprostřed Božího lidu se najde velká rozmanitost. „Jsou rozdíly v darech milosti… v službách… v působení…“ (1K 12,4-6). Je tu řeč o pestrosti schopností, o různorodosti aktivit, o rozmanitosti úkolů. Tato rozmanitost však má vždy také svůj jednotící prvek. „… tentýž Duch; … tentýž Pán; … tentýž Bůh, který působí všechno ve všech.“ (1K 12,4-6) Toto sjednocení týmž Bohem je podtrženo též v závěru našeho textu. „V jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.“ (1K 12,13)

Společenství Kristových následovníků je a má být pestré. Je normální a dobré, když v něm je velká rozmanitost. Lišíme se jeden od druhého svými duchovními zkušenostmi, svými schopnostmi, našimi úkoly. Ale všechna tato rozmanitost má jeden zdroj. Pijeme téhož Božího Ducha. Pán Bůh se podobá zahradníkovi. Touž vodou zalévá růže, rododendrony i levanduli, jahody, hrášek i česnek.

Milí přátelé, chci vás dnes pozvat k tomu, abychom se radovali. Církev nemá být nic fádního a nudného. Podobně jako lidské tělo nebo celá příroda se má vyznačovat barevností a mnohotvárností. Tato pestrost je charakteristikou života z Božího Ducha. Těší vás, že společenství Archy je tak pestré? Těší vás, že máme odlišný vkus, různé názory a také rozmanité úkoly? Radujete se z toho, že tu není jenom Archa, ale také Bartoloměj, evangelíci, Slovo života nebo salesiáni? V mnoha věcech se lišíme – a je to dobře. Můžeme se díky tomu navzájem obohatit. Pomáhá nám to k pokoře. Chrání nás to před různými deformacemi při pochopení Písma. Děkujme Božímu Duchu, že jeho tvořivá moc má tolik podob.

3. Dary Ducha

Rád bych, abychom se na tuto rozmanitost podívali ještě blíž. „Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu.“ (1K 12,7) Apoštol Pavel zde jmenuje několik příkladů těchto projevů Ducha (1K 12,8-10): slovo moudrosti; slovo poznání; víra; dary uzdravování; působení mocných činů; proroctví; rozlišování duchů; druhy jazyků; výklad jazyků. Jiné příklady těchto duchovních obdarování najedeme také například v Ř 12,6-8, Ef 4,11 nebo 1P 4,10-11. Žádný z těchto výčtů není úplný. Na jiných místech Písma včetně Starého zákona najdeme ještě jiné příklady duchovních obdarování. Četli jsme například o dvou řemeslnících, Besaleelovi a Oholíabovi (Ex 31,1.6). Hospodin je naplnil „Božím Duchem, moudrostí, rozumností, poznáním pro každou práci, aby vymýšlel nápady pro práce se zlatem, stříbrem, bronzem, pro řezání kamene… pro vyřezávání dřeva, pro práci na jakémkoliv díle.“ (Ex 31,3-5) Jejich úkolem bylo, aby spolu s pomocníky zhotovili první bohoslužebný prostor a náčiní. A nejen řemeslná zručnost, ale dneš také třeba zacházení s financemi, kuchařské umění, organizační schopnosti anebo správa církve mohou být duchovní dary, které slouží.

Tím se dostáváme k účelu vší té rozmanitosti. Písmo to definuje jasně: Boží Duch se takto stará o růst a zrání Božího lidu. Duchovní dary svěřené jednotlivcům mají sloužit ke „společnému prospěchu“ (1K 12,7). „Všechno ať je k budování“, píše později Pavel znovu na téma duchovních darů (1K 14,26). Tento účel charismat je zároveň zadáním pro ty, kteří je mají. Obdarovaný používá dar správně tehdy, když prospívá Božímu lidu. Duchovní dary jsou bohatstvím pro druhé. Jeho hodnota se vytrácí, pokud si jej necháváme pro sebe.

Pokud vím, tak Písmo uvádí jednu výjimku z tohoto pravidla. Touto výjimkou je dar uvedený na našem seznamu jako předposlední: dar jazyků. Jemu se apoštol Pavel věnuje v 1K 14 podrobněji. Dar jazyků je zvláštní řeč, která se zpravidla jeví jako nesrozumitelné zvuky. Jde o zvláštní druh modlitby, tedy komunikace mezi Bohem a člověkem. V průběhu dějin církve Pán Bůh takto obdarovával a obdarovává některé křesťany. Tento dar se nacházel i v korintském sboru. Zřejmě se kolem něj nahromadily určité problémy, takže 1K 14 je věnována tomuto tématu.

Tam o tomto daru Pavel píše: „kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství… Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev.“ (1K 14,2.4) I další Pavlův výklad se soustřeďuje na toto kritérium budování církve. Z toho plyne jeho doporučení: pokud ve shromáždění není nikdo, kdo by uměl dar jazyků vyložit, je vhodné, aby jej dotyčný používal v soukromí (1K 14,28). Tímto pravidlem se také řídíme při našich bohoslužbách a jiných setkáních. Vnímáme dar jazyků jako cenný dar podobně jako jiné duchovní dary. Ale na rozdíl od ostatních darů je určen pro budování toho, kdo tímto darem byl obdarován.

4. Dar nebo úkol?

Na závěr si připomeňme ještě jednu důležitou věc. Písmo nás ujišťuje, že každý z nás máme nějaký úkol v církvi a s tímto úkolem i duchovní obdarování. Jinými slovy každý, kdo patří Kristu a má Božího Ducha, je obdarován. Nikdo nepřijde zkrátka. Domnívám se však, že naším úkolem není hledat ve svém životě duchovní dar. Myslím, že máme hledat spíš úkol, který nám Bůh chce svěřit.

Jsme „v Kristu Ježíši stvořeni k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili“ (Ef 2,10). Jsem přesvědčen, že když nám Bůh svěří nějaký úkol, pak nás také k tomuto úkolu svým darem vybaví. Dar a úkol jsou, myslím, nerozlučně spojeny. Ale zpravidla nám Bůh ukazuje dřív úkol než dar.

Pro nás to znamená, že především máme toužit po tom, aby si nás náš nebeský Otec mohl použít. Nestarejme se tolik o to kolik darů a jaké máme. Starejme se o to, co prostřednictvím nás chce Bůh na našem místě pro svou slávu a pro druhé lidi vykonat. Pokud přijmeme úkol, potřebný dar přijde. I když se může stát, že jej rozpoznáme až v průběhu plnění našeho úkolu.

Milí přátelé, chtěl jsem vás dnes pozvat k radosti a vděčnosti. Kristus je v našem životě přítomen prostřednictvím Ducha svatého. Duch svatý je darován každému, kdo vyznal hříchy a své rozhodnutí sloužit Kristu. (Ef 1,13n) Díky němu můžeme rozumět Synu a znát Otce. Díky němu k nám Písmo mluví jako Boží slovo. Díky němu se může měnit náš život – postoje, charakter, hodnoty. Díky němu můžeme být zapojeni do Božího díla na nějakém konkrétním místě v konkrétním úkolu. To není břemeno, ale radost. Děkujme za svůj úkol i za duchovní vybavení k tomu, abychom ho mohli splnit. Děkujme Bohu za jeho štědrost a dobré plány s námi!

Kategorie: Novinky