20-05-2012 Být otcem, mít Otce

Být otcem, mít Otce

Dnes přibývá lidí, kteří se naopak obávají toho, že by se jim mohlo přihodit, že se jim narodí dítě. Proč? Zde jsou některé argumenty…

nedělní bohoslužba s požehnáním dítěte, ARCHA, 20.05.2012 – sj 

Genesis 15,1-6                                  Žalm 127,1-5

1. Být či nebýt rodičem?

Milí přátelé, dnešní neděle je dnem velké radosti. Soudím tak podle bujného hlaholu, který se nesl z oken hotelu Harmony. Bydlí tam mnoho Slováků. Myslím, že prožívali vigilii – očekávání velkých činů, které se dnes mají stát v hokejovém světě. Snad jsou i jiné důvody, proč je dnešek radostným dnem. Ještě se k nim vrátíme.

Přesto bych rád, aby nám neunikla odvrácená strana radosti. Leckdy nás může tísnit smutek. A teď nemyslím jen na zklamané české hokejové fanoušky. O jednom takovém velkém smutku jsme četli. Byl to příběh smutného Abrama (Gn 15). Proč byl Abram smutný? Kdyby Abram žil dnes, tak bychom se možná ptali: ztratil práci? zkrachovala banka, kde měl úspory? onemocněl? jeho manželka se s ním rozvádí? Ničím takovým ale Abram netrpěl. Jeho smutek má jinou příčinu: „jsem stále bezdětný(Gn 15,2). Abram se modlí: nemám dědice, „nedal jsi mi potomka“ (Gn 15,3). V Abramově době to byl vážný důvod k smutku i starostem. Nemít děti bylo příznakem promarněného života. A do budoucna to znamenalo nejistotu a zranitelnost. Není divu, že Abram pláče.

Dnes přibývá lidí, kteří se naopak obávají toho, že by se jim mohlo přihodit, že se jim narodí dítě. Proč? Zde jsou některé argumenty: Nepotřebujeme další děti, je nás na planetě dost. Miluju spánek a děsím se těch starostí, které kolem dětí jsou. Děti jsou diktátoři, kteří ovládnou celý váš život. Nemám žádný důvod děti mít. Když kolem mého domu běhá dítě, jsem nervózní. Být rodičem znamená ztrátu svobody a celkovou závislost. Máme rádi pohodlí a klidný život. (OnaDnes, 14. května 2012) Nepochybně se mohou někdy objevit vážné důvody, které oprávněně vedou k rozhodnutí být bezdětný. K ostatním argumentům chci připojit jen jeden komentář. To, že já mohu dnes užívat život, je mimo jiné výsledek toho, že někdo se odvážil být rodičem. Přijal mne jako dítě. Ať už byli naši otcové a naše matky jacíkoliv, zde je základ naší úcty k nim a vděčnosti. Nemáme právo zacházet se životem tak jako bychom byli jeho vlastníky. To, že žiji, je dar. Jak projevím svou vděčnost?

2. V čem je hodnota života?

Abramův smutek Bůh proměnil ve velkou radost. Jak? Nejen tím, že mu slíbil dědice a nespočetné potomstvo (Gn 15,4n). Hospodin Abrama učí ještě jinou důležitou věc. „Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ (Gn 15,1) Být otcem či matkou je velká a krásná věc. Ale ještě cennější je mít Otce. Hospodin je Abramovi Otcem. Jako Otec ho bere kolem ramen. Říká mu: máš-li mne jako Otce, není tvůj život promarněný. A tvá budoucnost není ohrožena.„Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ (Gn 15,1)

Toto, milí přátelé, platí nejen pro Abrama, ale pro každého z nás. Zvlášť nyní myslím na každého z vás, kdo jste z nejrůznějších důvodů byli připraveni o privilegium rodičovství. Hodnota a bezpečí života se odvíjí nikoliv od toho, zda jsme rodiči, ale zda jsme dětmi – dětmi nebeského Otce. Bůh těm, kteří přijímají Krista, dává „pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno“ (J 1,14). V Ježíši Kristu je nám darováno to, co ani nejskvělejší rodičovství nemůže poskytnout. V Kristu je nám darováno to, co není ohroženo ani selháním v rodičovské roli. Díky Ježíši Kristu přijímáme lásku nebeského Otce. Proto má náš život smysl, cenu a můžeme zakoušet harmonii – bez ohledu na to, jakou roli tady na zemi máme a jak se nám daří či nedaří ji plnit.

3. Co můžeme čekat od rodičovství?

Rodičovství tedy není to, co rozhoduje o našem životním štěstí. Přesto je z pohledu Písma něčím mimořádným. Pozoruhodným způsobem to vyjadřuje 127. žalm, který jsme četli. Jeho druhá polovina popisuje, co můžeme čekat od rodičovství. Podtrhuje čtyři aspekty rodičovství: je to dědictví, mzda, zbraň a kredit. Obracím se tedy nyní na vás všechny: tatínky a maminky, babičky a dědečky, na vás, kdo se na rodičovství chystáte, i na vás, kterým se možná zdá, že to je ještě strašně daleko. Uvažme tyto čtyři rozměry rodičovství:

(a) Dědictví: „Hle synové jsou dědictví od Hospodina.“ (Ž 127,3) Dědictví je něco, co dostáváme zdarma. Do prázdných rukou je vloženo velké bohatství. Označil bych to jako takový pasivní aspekt rodičovství. Jako rodiče jsme vždy velmi chudí. Co tomu malému človíčku vlastně můžeme dát? Sami jsme do tohoto svět vstoupili nazí stejně jako on. V naší péči o děti a v naší výchově jsme závislí na vnějším zdroji. Lásku k dětem čerpáme od Boha, který miluje nás. Moudrost ke kázni a výchově získáváme od Boha, který je zdrojem veškerého řádu. Jsme závislí na Hospodinu, aby on budoval dům naší rodiny. Bez něj my jako rodičovští stavitelé se budeme marně namáhat. (Ž 127,1) Jsme závislí na Hospodinu, aby on chránil prostor naší rodiny. Bez něj my jako rodičovští strážci budeme marně bdít. (Ž 127,1) Pro nás jako rodiče je Bůh rozhodujícím strategickým partnerem. Proto nás tento žalm učí jako rodiče klidně spát (což někdy není moc snadné…). Proč si můžeme dovolit klidně spát? Protože Bůh buduje a bdí – lépe a efektivněji než my.

(b) Mzda: „Plod lůna je mzda.“ (Ž 127,3) Nevyvázneme z toho však jako rodiče tak snadno. Dědictví je zadarmo, ale mzda je výsledek tvrdé práce. Čím víc práce, tím lepší mzda. Hospodin staví a chrání. Ale otec a matka musí též investovat svůj zájem, tvořivost, čas, energii, peníze, modlitby… Nezapomenutelné chvíle jsem prožíval se svými dětmi asi před deseti lety. Bývalo to vždy večer. Celý den jsem s někým mluvil a někoho poslouchal. A pak jsem ukládal děti do postele. A ony začaly vyprávět, co všechno zažily. A po mně chtěly vyprávět, co všechno jsem zažil… Každá buňka v mém těle si přála už neposlouchat a už nevyprávět… Ale nedalo se nic dělat: jednou jsem otec, musím poslouchat a vyprávět… A bylo to krásné a lituji každého, kdo to nezažil. Jaká bude mzda, to ještě nevím. Ale učím se spoléhat na to, že hlavně Hospodin buduje a chrání dům.

(c) Zbraň: „Jako šípy v ruce hrdiny jsou synové zrození v mládí. Blahoslavený je muž, který jimi naplnil svůj toulec!“ (Ž 127,4n) Šípy jsou zbraň. Zbraní dobýváme nová území. Rodičovství je v tomto smyslu velikou příležitostí. Odehrává se v něm přirozený proces růstu a zrání. Učíme se v něm bezpodmínečné lásce, vytrvalé kázni, ujasňujeme si v něm hodnoty, učíme se dělit pozornost a nedělit zájem, přijímáme spousty podnětů, které bychom jinak neměli. Být otcem či matkou je v tomto smyslu investice, která se mnohonásobně vrací. Kdo odmítá být rodičem, odmítá těžký výstup v nepřehledné a neznámé krajině. Odmítá jít do těžkých bitev s vnitřními i vnějšími nepřáteli. Méně riskuje. Ale zároveň se připravuje o nové perspektivy, které se odkryjí jen těm, kdo tu cestu či bitvu neodmítli. Boží požehnání je přislíbeno těm, kdo se do bitvy vypravili.

(d) Kredit: „Nebudou zahanbeni, až budou v bráně mluvit s nepřáteli.“ (Ž 127,5) Mít kredit znamená být věrohodný. Rodičovství je testem, v němž se osvědčuje, kdo jsme. Takto otestovaní lidé by měli mít naši vážnost. Nemůžeme na to spoléhat v naší společnosti s tolika zdeformovanými hodnotami. Ale společenství církve má příležitost vytvářet jinou alternativu. Ne nadarmo Písmo ukládá církvi, aby roli starších sboru svěřila těm, kdo dobře vedou své děti a vlastní rodiny (1Tm 3,12). To samozřejmě neznamená, že neženatí či nevdané či bezdětní jsou méněcenní. Spíš je to pozvání k tomu, abychom o rodičovství uvažovali jako o výcviku, který významně rozšiřuje naši použitelnost.

Milí přátelé, dnešek je dnem velké radosti. Slavíme neděli jako den Kristova vzkříšení. Jeho vítězstvím nad lidskou vinou je nám otevřena cesta do Boží rodiny. Smíme být adoptováni jako Boží synové a dcery. A jako Božím synům a dcerám je nám nabídnut podíl na velkém požehnání života. Některým z nás možná nebeský Otec určil jinou životní cestu. Je dobře ji přijmout, je-li to jeho cesta. Ale většině z nás ostatních nabízí zakusit něco z toho, co znamená být otcem a matkou. Je to velká a krásná příležitost podílet se na něčem božském. Rodičovství je nesnadný úkol. Ale v první řadě je to vzácný dar. Buďme vděčnými Božími dětmi. Buďme též radostnými a vděčnými otci a matkami.