Jednou kdesi v zahraničí jsem si koupil krabici s obyčejným polotučným mlékem. Když jsem si pak mléko nalil, začal jsem studovat etiketu, jak je mým zvykem. A víte, co jsem se dočetl? Contains milk – obsahuje mléko! Na jednu stranu mne potěšilo, že ona tekutina obsahuje mimo jiné i mléko. Na druhou stranu jsem trochu znejistěl a řekl jsem si, že doma musím prostudovat pečlivěji krabice s mlékem, které kupuji. A má nejistota vzrostla…

nedělní bohoslužba, 28.10.2012, ARCHA

Žalm 65,1-14                                             

Jan 6,30-40

Modlitba Páně 5: „… chléb náš vezdejší dej nám dnes …“

 

1. Chléb darovaný

Milí přátelé, jednou kdesi v zahraničí jsem si koupil krabici s obyčejným polotučným mlékem. Když jsem si pak mléko nalil, začal jsem studovat etiketu, jak je mým zvykem. A víte, co jsem se dočetl? Contains milk – obsahuje mléko! Na jednu stranu mne potěšilo, že ona tekutina obsahuje mimo jiné i mléko. Na druhou stranu jsem trochu znejistěl a řekl jsem si, že doma musím prostudovat pečlivěji krabice s mlékem, které kupuji. A má nejistota vzrostla: ta kouzelná slovíčka „obsahuje mléko“ jsem nikde nenašel! Co v té krabici asi je?

 

Stále ještě doufám, že i naše mléko obsahuje mléko. Ale v případě jiných potravinářských polotovarů či hotových výrobků už tolik naděje nemám. Žijeme v moderním světě, ve světě náhražek, ve světě aditiv. Trošku barvy, trošku vůně, trošku sladidla či glutamátu, trochu škrobu a máte cokoliv. Místo jídla nám velká část pultů v obchodech nabízí náhražky. O to pečlivěji dnes musíme vybírat, čím se nakrmíme.

 

O tom je – mimo jiné – naše dnešní téma: pátá část modlitby Otče náš. Týká se „vezdejšího chleba“: „… chléb náš vezdejší dej nám dnes …“ (Mt 6,11) Na první pohled tato prosba vypadá možná nejsrozumitelněji ze všech, které v modlitbě Páně jsou. Jde přece o jídlo, možná obecně o materiální potřeby. Ano, ale zřejmě nejen o to.

 

Bůh si přeje, abychom byli v dobré kondici. Chce, aby jeho děti neměly hlad. Vždyť už na počátku dějin se stará o náš jídelníček: „Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena… to budete mít za pokrm…“ (Gn 1,29) Co tedy máme jíst, abychom měli zdravý kořínek? Nesmí to být náhražky. Musí to být skutečná strava s výživnou hodnotou. A tady spousta lidí dělá chybu. Domnívá se, že když bude mít plný žaludek, nebude mít hlad. Jenže ono to tak nefunguje. O tom se můžeme snadno přesvědčit. Žijeme dnes ve světě hladových lidí, kteří mají plný žaludek. Žijeme ve světě lidí, kteří mají bohatě naložený talíř, ale přitom živoří.

 

Jak je to možné? Text Žalmu, který jsme četli, to vysvětluje: “Sytíme se dobrem tvého domu, tvého svatého chrámu.“ (Ž 65,5) Není tam: sytíme se knedlíky, zelím a vepřovým. Ale: sytíme se dobrem, které najdeme v chrámu. Jde o Boha samotného. Bůh sám je palivo či energie našeho života. Pokud máme žít, potřebujeme být spojeni s ním. A pokud se odpojíme od Boha, život se vytrácí. Bez Boha jsme jako vysavač vytažený ze zásuvky. Ještě běží, ale rychle mu dochází dech. Bůh je náš vezdejší chléb.

 

Tento chléb mnoha lidem chybí. Cítí jakýsi hlad, ale zahánějí ho náhražkami. Naloží si plný nákupní košík dobrot, vystaví nádherné domy, obklopí se spoustou věcí. A výsledek? Máme střechu nad hlavou, ale cítíme se jako bezdomovci. Můžeme si dopřát třeba kaviár, ale jsme vysílení. Pořádáme slavnostní večírky, ale cítíme se osiřele. „Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.“ (L 12,21) Máme náhražky, ale chybí chléb. Chybí Dobro z Hospodinova domu, Chléb z nebe.

 

Proč tento chléb chybí? Náš žalm to vysvětluje: „Naše hříšné záležitosti nás přemohly…“ (Ž 65,4) Hřích nás odpojil od Boha, od zdroje života. A řešení? „… ty nás však zprostíš přestoupení.“ (Ž 65,4) Pokud máme zájem, Hospodin zná řešení. Chce nám umožnit vrátit se na nádvoří jeho domu, ke zdroji života.

 

Milí přátelé, když tedy prosíme „chléb náš vezdejší (či každodenní) dej nám dnes“, jde o náš život. A protože náš život plyne z Boha, prosíme touto modlitbou o životodárné spojení s Bohem. Zprostředkoval ho Ježíš: „Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu. Řekli mu tedy: Pane, dávej nám tento chléb stále. Ježíš jim řekl: Já jsem ten chléb života.“ (J 6,33-35) Ježíš je Chléb, bez něhož strádáme a hyneme. Při každém slavení eucharistie – večeře Páně – si připomínáme, že toto je Chléb, na který si nemůžeme vydělat. Ten dostáváme jen jako dar. Byl draze připraven. Ale teď je rozdáván všem hladovým. Máš hlad, který nesouvisí s tvou lednicí? Řekni Bohu: nechci už náhražky, chci tebe, Chléb z nebe.

 

 

2. Chléb vydělaný

Aby nedošlo k mýlce: Bůh myslí i na náš žaludek. I toho se týká prosba za „vezdejší chléb“. A Ježíš nám touto prosbou připomíná, že je to duchovní úkol. Plníme přitom trojí zadání:

 

(a) Učíme se zodpovědně se o své živobytí starat. Dává nám v prozíravosti za příklad mravence. Je jim přirozené v čas dostatku „neskládat nožky do klína“, ale pilně plnit zásobárny. (Př 6,6-11) Musíme počítat s tím, že chléb bude vždy spojen s potem naší tváře: „v potu své tváře budeš jíst chléb“ (Gn 3,19).

 

(b) Učíme se ve věci svých potřeb důvěřovat Otci v nebi. V tomto někdy namáhavém a nesnadném dobývání živobytí chce být náš Otec s námi. On dobře ví o jídle, oděvu, střeše nad hlavou – všem, co potřebuje naše tělo. (Mt 6,8) Proto nás Ježíš může vyzvat: „Nepropadněte starostem… nedělejte si starost kvůli zítřku.“ (Mt 6,32.34) Není to výzva k lhostejnosti a naivitě. Je to pozvání k pokojné důvěře, pokud jsme svůj pot náležitě odvedli.

 

(c) Učíme se vnímavosti vůči ostatním lidem. Ať už si vyděláváme na živobytí jakoukoliv prací, je to součást naší osobní bohoslužby. (Ko 3,22nn) To máme dokazovat mimo jiné i tím, když se o svůj chléb dělíme. (Ef 4,28) Nemodlíme se za chléb vezdejší „svůj“, ale za chléb vezdejší „náš“. Krajíc, který si přinesu na výplatní pásce, mám rozdělit. I tak se někdy stará Bůh o vezdejší chléb mých bližních: probudí svým Duchem lásku v mém srdci a dá jim z mého krajíce. „Má-li však někdo dostatek v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska?“ (1J 3,17) A Písmo nám připomíná, že pokud jde o mé bližní, někdy má dokonce žaludek přednost před duší! (Jk 2,14nn)

 

 

3. Chléb nadbytečný

Rád bych uzavřel naše uvažování nad chlebem vezdejším pohledem, který možná ledaskomu nemusí být úplně příjemný. Lidstvo se zřejmě po celé dějiny dělí na dvě části: na ty, co jsou sytí, a na ty, kdo trpí hladem či podvýživou. Zkusme se identifikovat: do které části lidstva patřím? Víme, že dostatek či nouze souvisí do značné míry s geopolitickými okolnostmi, v nichž žijeme. Tedy to, kam patřím, vyplývá spíš z toho, kde jsem se narodil a žiji než z toho, jestli jsem hodný či zlý.

 

Všimněme si, že lidstvo se ale také dělí na jiné dvě části: na spokojené a vděčné a na nespokojené a brblající. Zkusme se identifikovat ještě jednou: kam patřím? Zatímco první rozdělení možná moc neovlivníme, toto druhé ano. Asi cítíme, že naším „domácím úkolem“ je být vděčný a spokojený.

 

Ano, je to úkol. Spokojenost je zvláštní okrasou Kristových následovníků (žel, ne všech). Spokojenost ale není dar. Spokojenosti dosahujeme cvičením: „naučil jsem se být spokojen s tím, co mám; umím se uskromnit, umím mít i nadbytek“ (Fp 4,11n). Spokojenost plyne z poznání, že jsme syceni jinak než snědenými krajíci. Spokojenost plyne z životodárného spojení s tím, kdo mne nasycuje „dobrem svého domu“ (Ž 65,5). Spokojenost má praktické projevy:

  • Proměňuje vztahy: nepotřebuji srovnávat svůj krajíc s krajícem souseda a závidět mu ho.

  • Proměňuje životní styl: nemusím zhltnout dva krajíce, když mi stačí jeden. Také mi zabrání vyhodit krajíc, co mi zbyl. Učí mne využít zbytky a kupovat méně. Učí mne říct: děkuji, mám dost.

  • Proměňuje můj postoj k Bohu: raduji se z něj a děkuji za dary, jimiž mne zahrnul. Všimněme si, kolikrát 65. žalm opakuje, jak „jásá“ všechno, co žije z Boha (Ž 65,9.13.14).

 

Milí přátelé, modlitba za náš vezdejší chléb nás zavazuje. Chléb, který pak mám na talíři, je Božím darem – bez ohledu na jeho množství a podobu. A s ním pak nemohu zacházet jakkoliv. V naší době, kdy se konzumuje hodně, máme jako Kristovi následovníci v tomto důležitou roli. Není to úkol pro ty, kdo žijí z náhražek. K tomu je potřeba mít život a sílu z Chleba z nebe. Pak mohu svobodně říct: děkuji, mám dost.

 

Vzor modlitby: 1Pa 29,10-15

 

Úkol modlitby: Křesťané převzali od Židů jako svých duchovních praotců a od Ježíše tradici modliteb spojených s každodenními úkony jako je například jídlo, začátek dne a konec dne a podobně. Rozvíjejme tuto tradici, děkujme nejen za jídlo, ale i za možnost jít do práce, za odpočinek, když nemusíme pracovat, za mzdu, důchod či kapesné, které dostáváme, za vodu, kterou se myjeme, vzduch, který dýcháme, teplo, jež nás hřeje…

 

Co nazýváme vezdejším nebo denním chlebem? Všechno, čeho je třeba tělu i životu, to jest například pokrm, nápoj, oděv, obuv, příbytek, domov, pole, dobytek, peníze, majetek, zbožného a dobrotivého manžela či manželku, děti a služebnictvo, zbožné, dobrotivé a věrné panovníky, dobrou vládu, dobré počasí, mír, zdraví, kázeň a vychování, čest a úctu, dobré přátele, věrné sousedy a podobně. (M. Luther, Menší katechismus)