V modlitbě Páně vyznáváme, že Bohu patří: „království, i moc i sláva na věky.“  Jak se to v příběhu Josefa, Marie a Dítěte Ježíše projevilo? Na první pohled se nic velkého nestalo. Tento příběh je velice intimní, rodinný. To je však jen zdání. Ve skutečnosti se převracejí dějiny.

Vánoční bohoslužba, 25.12.2012, ARCHA – sj

Modlitba Páně 9: „… Neboť tvé je Království, i moc i sláva na věky. Amen.“

Matouš 1,18-25

Zj 19,1-10

——–

1. Království, moc i sláva

Milí přátelé, dnes slavíme svátky Vtělení. Svátky Vtělení nám připomínají, že „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.“ (J 1,14) Bůh, ten Požehnaný, Všemohoucí promluvil. A dech jeho úst dostal viditelnou a mocnou podobu. Podobně jako když my promluvíme do mrazivého vzduchu a vidíme obláčky páry. Podobně jako když někdo se rozhodne do zcela ledového vztahu přinést vřelé slovo lásky a vztah roztaje. Bůh promluvil a jeho slovo dostalo hmotnou podobu – podobu dítěte, člověka, Božího Syna. Narodilo se Dítě a my v něm smíme zahlédnout paprsky nekonečné Boží slávy.

 

Chtěl bych, milí přátelé, využít této slavnostní a radostné chvíle a zároveň se slavením Ježíšova narození uzavřít naše čtyřměsíční procházení modlitbou Páně. Všechny její části jsme od září postupně prozkoumali. Zůstal nám dovětek této modlitby: „Neboť tvé je Království, i moc i sláva na věky. Amen.“ (Mt 6,13) Je prakticky jisté, že těchto několik závěrečných slov je pozdějším doplňkem původního Matoušova textu. V nejstarších verzích Matoušova evangelia totiž chybí. Proto také v římskokatolické liturgii je vlastní modlitba Páně, kterou se lid modlí, od tohoto dovětku oddělena krátkou přímluvou kněze. Na druhou stranu můžeme povědět, že znění i smysl tohoto dovětku není v kontextu Ježíšovy  modlitby nějak překvapivý. Je také plně v zákrytu s ostatním učením Písma. Stačí jen projít například Žalm 145: v něm je Hospodin představen jako věčný Král s nesmírnou mocí a úžasnou slávou (trojice Království, moc a sláva je explicitně v Ž 145,12). Proto bych se rád těmto závěrečným slovům věnoval podobně jako předchozím částem modlitby Páně.

 

Domnívám se, že významu tohoto dovětku modlitby Otče náš můžeme dobře porozumět na pozadí Ježíšova příchodu do tohoto světa. Ježíšův příchod do tohoto světa – to jsou vlastně dva příběhy. Připomeňme si je oba.

 

 

2. Být správcem Božího zázraku

Ten první je většině z nás ze zpráv evangelií dobře znám. Hlavními postavami na scéně jsou Josef a Marie a Dítě. Ten nový život rodící se v těle Marie – panny – je z Ducha svatého (Mt 1,20  L 1,35). Josefova role je komplikovaná a těžká. Josef je ušlechtilý muž. (Mt 1,19) Nechce Marii ublížit, a proto jí chce dát svobodu od závazku zásnub. (Mt 1,19) Do jeho rozhodování vstupuje jeho sen a Boží posel. „Neboj se přijmout Marii… dáš mu (synovi Marie) jméno Ježíš.“ (Mt 1,20n) Bůh pověřuje Josefa, aby převzal péči o rodinu. Bůh si vybral Marii, vdechl do jejího těla svůj život a toto své tvoření teď předává do správy Josefovi. Marie se stala dějištěm zázraku Vtělení. Josef se má stát správcem zázraku Vtělení. Podobně jako Marii, i Josefovi Bůh prostřednictvím anděla vysvětluje, co se takto chystá. „… neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ (Mt 1,21) Jak zareagoval Josef? Josef tento zvláštní a náročný úkol přijal. „Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu nařídil Pánův anděl.“ (Mt 1,24) Marii přijal, ale zůstal od ní oddělen. Jejímu synovi dal jméno, a tak dal jasně najevo, že jej také přijímá. Statečný, obdivuhodný a následováníhodný Josef, správce Božích zázraků!

 

V modlitbě Páně vyznáváme, že Bohu patří: „Království, i moc i sláva na věky.“ (Mt 6,13) Jak se to v příběhu Josefa, Marie a Dítěte Ježíše projevilo? Na první pohled se nic velkého nestalo. Tento příběh je velice intimní, rodinný. To je však jen zdání. Ve skutečnosti se převracejí dějiny. Ďábel, vina a smrt už nebudou mít poslední slovo. Bůh vysvobozuje svůj lid z hříchu (to je první jméno Dítěte – Ježíš: Mt 1,21). Bůh vstupuje do tohoto světa a je s námi (to je druhé jméno Dítěte – Immanuel: Mt 1,23). Bůh nepozorovaně, nevysvětlitelně a nečekaně překračuje práh tohoto světa. Jeho mocné a věčné Království zde představuje svou slávu velice nenápadně. Josef ho však nepřehlédl. Přijal Boží pozvání do něj. Ví, co je úkol muže: jde a jedná, s pokorou a bez okázalosti, poslušně, ale rozhodně. Bude správcem Božího zázraku.

 

Milí přátelé, jsem přesvědčen, že Josefova situace není jedinečná. Boží Království, Boží moc a Boží sláva mohou do našeho osobního života vstoupit dnes podobně jako se to stalo Josefovi. Království skryté není o nic méně reálné. Přijmeme roli správců Božích zázraků? Nemusíme všemu rozumět, máme však jednat. Josef nás učí: oddanost Bohu se projevuje statečným činem.

 

 

3. Soud a svatba

Ježíšův příchod do tohoto světa – to jsou ale dva příběhy. Ten druhý líčí například kniha Zjevení (Zj 19,1-10). Janovi je v ní dáno nahlédnout za oponu budoucích událostí. Viděl a slyšel to, co my teprve jednou zažijeme. A co tedy viděl, či spíše slyšel? Veliký zástup v nebi volá v zásadě to, co my vyznáváme v modlitbě Páně: „Haleluja! Záchrana, sláva i moc náleží našemu Bohu.“ (Zj 19,1) Ve Zj 19,6 je připojeno i království: „Haleluja, ujal se kralování Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí.“

 

Jak se na konci dějin projeví to, že záchrana, sláva i moc patří Bohu? Projeví se to dvěma událostmi: přijde soud a přijde svatba.

  • Soud bude Boží. (Zj 19,2) Budou v něm odsouzeny mocnosti temnot a všichni, kdo jim sloužili. V Janově Zjevení všechny toto mocnosti a lidi představuje žena označovaná jako „smilnice“ či „nevěstka“ (Zj 17,1  19,2). Tato nevěstka tedy bude odsouzena a zničena. A bude tím soudem potrestáno utrpení všech Božích služebníků a svědků. (Zj 19,2)

  • Svatba bude Beránkova. (Zj 19,7) Beránek v knize Zjevení představuje Ježíše Krista. Jeho nevěstou bude jiná žena – krásně oblečená nevěsta. (Zj 19,7n) Touto nevěstou je obětí Beránka vykoupený Boží lid, církev. Tato nevěsta přijde ke svatební hostině. Otevře se tím pro ni přístup k slávě a moci Ženicha.

 

Také takto – soudem a svatbou – se projevuje to, co vyznáváme na závěr modlitby Páně: „tvé je Království, i moc i sláva na věky.“ (Mt 6,13) Jde o převrat v dějinách. Ale na rozdíl od toho převratu, který se odehrál v intimitě Josefovy rodiny, má toto představení Boží vlády, slávy a moci kosmický rozměr. Vysvobození z hříchu (= význam jména Ježíš, Mt 1,21) bude dokonáno: nevěstka už nebude. A dokonáno bude i přiblížení Boha k člověku (= význam jména Imanuel, Mt 1,23): Beránkova nevěsta se navždy stane jeho ženou. To je, milí přátelé, Boží plán s námi. Každý z nás jsme zvaným hostem: „Blahoslavení, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ (Zj 19,9)

 

Milí přátelé, bezpečně a jistě platí naše vyznání: Hospodinovo „ je Království, i moc i sláva na věky.“ (Mt 6,13) Jak na to zareagujeme? Inspirovat nás mohou nebeské bytosti, které viděl Jan. Jak reagují ony? Padly na kolena a „poklonili se Bohu sedícímu na trůnu se slovy: Amen. Haleluja.“ (Zj 19,4) „Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu…“ (Zj 19,7)

 

Milí přátelé, pokud platí, že Hospodinovo „ je Království, i moc i sláva na věky“, máme důvod k uctívání a k radosti. Podobně jako Josef můžeme projít všelijakými životními soutěskami. Ale pokud Hospodinu patří „Království, i moc i sláva na věky“, za těmi soutěskami čeká svatební hostina.

 

Protože jsme nevěstou, nemůžeme však na svatbu přijít jen tak, v nedbalkách. Cestou na hostinu se máme oblékat. Do čeho? Do „zářivě čistého kmentu“ (Zj 19,8). Co je tím kmentem? „Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých.“ (Zj 19,8) Co to je za činy? Vzpomeňme na Josefa, o němž evangelista říká: „byl spravedlivý“. (Mt 1,19) Jeho spravedlivým činem bylo, že navzdory svému rozumu přijal Marii i její Dítě. Stal se správcem Božího zázraku. A tomuto zázraku dává jméno Ježíš (Mt 1,25)! Andělovo pozvání přijmout Marii i dítě bylo Božím pozváním do jeho Království. Josef pozvání využil. Zahlédl slávu a moc Království a jde za ním.

 

Tak jednají lidé, kteří se připravují na Beránkovu svatbu. Nepřeslechnou Boží řeč a jsou stateční a rozhodní. Možná všemu nerozumí. Ale přijímají svůj úkol v Království. Tomu, co Bůh v jejich životě dělá „dávají jméno Ježíš“, tj. rozhodli se tomu rozumět jako dobrému Božímu plánu záchrany. A budou mít podíl na Beránkově moci a slávě. Budou s Bohem a Bůh bude s nimi. Milí přátelé, rád bych tam byl spolu s vámi také. Znamená to pro mně, že než překročím práh svatební síně, chci se učit být jako Josef správcem Božích zázraků.