2013-01-06 Neumět do pěti počítat…

Blíží se pomalu pololetní vysvědčení. Po návratu ze zimních prázdnin bývá ve zvyku začít pomalu uzavírat známky. Zajímalo by mne dnes zvlášť, jak jste na tom v počtech (pro ty později narozené: počtům se dnes z nějakého důvodu říká vznešeně matematika)…

novoroční bohoslužba, 06.01.2013, ARCHA – sj

O křesťanské komunitě 1: Vděčnost jako inspirace k službě

Deuteronomium 26,1-11

Marek 10,42-45

—————–

1. Dobří a špatní počtáři

Milí přátelé, blíží se pomalu pololetní vysvědčení. Po návratu ze zimních prázdnin bývá ve zvyku začít pomalu uzavírat známky. Zajímalo by mne dnes zvlášť, jak jste na tom v počtech (pro ty později narozené: počtům se dnes z nějakého důvodu říká vznešeně matematika). Coby školní capart jsem měl počty rád. Učila je u nás naše třídní učitelka, paní Kadlecová. Známkovala nás na vysvědčení spíš podle toho, jak nás celý rok pozorovala než podle písemek. Měla za to, že základem celé matematiky jsou přeci jen kupecké počty a ty s námi často trénovala. Zadala hromadu jednodušších příkladů a pokud se podařilo je někomu spočítat včas a správně, získal malou jedničku. Takových malých jedniček se dalo nasbírat spousty. Dodnes si vybavuji to lehké napětí, kdy jsem se snažil takovou kupičku příkladů spočítat a odhadoval jsem, jestli to zvládnu nebo ne. Chtěl jsem si takto vydělat co nejvíc známek, chtěl jsem být dobrý počtář. Prošel jsem později ledajakou složitější matematikou. Určitě to bylo užitečné a bavilo mne to. Ale to jediné, co celý život používám, jsou kupecké počty paní učitelky Kadlecové.

 

Jací jste počtáři? Co myslíte: jako by na tom s počty měli být Kristovi následovníci? Máme být Božím obrazem, tedy asi bychom na tom v počtech měli být podobně jako Bůh. A jakým je on počtářem? Upřímně řečeno, mám dojem, že integrály, derivace a statistika mu docela jde. Celé stvoření na jeho mimořádné nadání v těchto oborech matematiky ukazuje. Ale kupecké počty nic moc. Jen si to poslechněte! O jeho nadání pro kupecké počty mluví náš dnešní text evangelia: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mk 10,45) Ten text je překvapivý. Je v něm řeč o tom, že Bůh v osobě Ježíše Krista přišel sloužit. Obvykle vnímáme Boha obráceně. Je to přece někdo velký, komu lidé mají sloužit. Kristus, Boží Syn však „nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal…“

 

Ježíš opravdu sloužil a rozdával. Všímal si těch, o které se lidé nestarali nebo je odsoudili. Povzbuzuje odstrčené. Jde za nemocnými, nešťastnými. Tráví s nimi spousty času, že ani na jídlo někdy nebyla chvíle. (Mk 6,31) Co si za své služby účtuje? Nic. Dokonce ještě k svým službám přidá nemálo jako dar: výkupné.

 

Co je výkupné? Termín vznikl ve starověku na trhu s otroky. Výkupné je cena otroka. Bylo možno koupit otroka a pak ho nepoužít jako otroka: dát mu svobodu. Z obchodního hlediska taková transakce nebyla moc výhodná. Kdo umí trochu počítat, musí si klepat na čelo: bláznivý obchod. Z pohledu otroka však šlo o záchranu. Ale takto jedná s námi Bůh. Jsme otroky. Rozhodli jsme se utéct od svého nebeského Otce. A takový útěk z domova vždy končí v nějakém otroctví. Ďábel čeká na tyto uprchlíky. Z takového otroctví není cesta ven. Existuje jediný způsob: vykoupení. „Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista…“ (1P 1,18n) Cenou za naši svobodu je Kristův život. Tato cena byla zaplacena.

 

Bůh tedy člověku slouží a dává výkupné. Kristus mně slouží a dává za mne výkupné. Co si za to Bůh účtuje? Jak mám tyto služby zaplatit? Bible nám ukazuje, že na tyto otázky je jednoduchá odpověď: nemáme čím platit. Nemáme dost. A co je mnohem podstatnější: nemusíme platit. Bůh nám to dává jako dar. Je to milost, tedy amnestie. Je to zadarmo, „je to Boží dar“ (Ef 2,8). Očekává se jediné: slušnost. A co je v takové situaci slušné? Zdánlivě jednoduchá věc: vděčnost.

 

 

2. Jak platit za Boží služby?

Milí přátelé, tím se dostáváme ke klíčovému pojmu v celé křesťanské víře. Vděčnost je jádro naší bohoslužby, vší služby, všech aktivit, všech duchovních úkonů. Děláme to všechno z jediného motivu: z vděčnosti. Ne proto, že musíme čimáme. Ale proto, že víme, co jsme dostali – zadarmo. Chceme za to poděkovat. „Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království.“ (Žd 12,28)

 

Bůh je špatný počtář a mizerný obchodník. Na volném trhu naší ekonomiky by zkrachoval. Dává zadarmo, rozdává bez nároků. Ale my máme být ve vztahu k němu dobrými počtáři. Měli bychom umět spočítat, co všechno jsme dostali. Mezi všemi těmi službami a dary nade všechno vyniká jeho vykoupení. (Zkusme si představit, co by s námi bylo a co by před námi bylo bez jeho vykoupení!) A tato kalkulace nemůže vést k ničemu jinému než k úžasu. Máme být ohromeni jeho štědrostí, velkodušností, zájmem. A praktickým projevem tohoto úžasu je vděčnost. „Jak se odvděčím Hospodinu za všechno jeho dobrodiní vůči mně? Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.“ (Ž 116,12n)

 

Vděčnost nemůže být předmětem žádného příkazu. Vděčnost nelze nařídit. A přesto – je-li v následování Krista nějaký příkaz – pak je to příkaz k vděčnosti. Nevděčnost je naopak charakteristickým znakem lidi lhostejných k Bohu, utíkajících od Boha. (Ř 1,21) Písmo varuje před nevděčností: „Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a vděčným srdcem v hojnosti všeho, budeš sloužit svým nepřátelům, které na tebe Hospodin pošle…“ (Dt 28,47n)

 

 

3. Jak vypadá vděčnost?

Jak vděčnost můžeme projevit? Můžeme si představit bezpočet způsobů – například: Poděkováním Bohu za uplynulý týden je účast na bohoslužbě. Projevem vděčnosti za nabídnutý vztah s ním je čas, který s Bohem strávím u Bible a modlitby. Vyjádřením vděčnosti za dar společenství Božího lidu je to, že do něj přináším zájem o druhé. Poděkováním za hmotné zaopatření je desátek. Výrazem vděčnosti za schopnosti, jimiž mne Bůh vybavil, je to, že jimi Bohu sloužím v nějakém úkolu. Poděkováním Bohu za vykoupení je to, že se o tuto zkušenost sdílím s druhými.

 

Pro Kristovy následovníky typickým projevem vděčnosti Bohu je to, že se k druhým chovají tak jako se Bůh chová k nám. Jak se chová? Zopakujme si to: nepřišel se nechat obsluhovat, ale sloužit, dát svůj život jako výkupné… Chová se jako špatný počtář a mizerný obchodník. Tak máme jednat s lidmi kolem nás. Máme poskytovat služby a neúčtovat. Máme dávat dary a nepodmiňovat je oplácením. „… kdo by se mezi vámi chtěl stát velikým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech.“ (Mk 10,42-44)

 

Co můžeme rozdávat? Většina nejcennějších darů a služeb, které můžeme dát, nestojí žádné peníze. Spíš stojí naše sebezapření, ochotu přeostřit náš objektiv a vidět jasněji druhého než sebe. To nejcennější, co lidé potřebují, je náš čas a naše pozornost. Tak vyjadřujeme to, že si druhých vážíme. Naopak mám za to, že to, co někdy tak rádi rozdáváme – totiž rady a všelijaká hodnocení, soudy či kritiku – moc lidí nepotřebuje. Snad je dobře si připomenout, že štědrost, o níž mluvíme, neznamená naivitu a zneužitelnost. Moudrý člověk pozná, když někdo začne využívat dobroty a velkorysosti. A tam je pak projevem lásky nastavení hranic, a je-li to možné, pak i nastavení zrcadla.

 

Z inspirace Boží láskou rostou v komunitě Kristových následovníků vztahy, které nemají obdobu. Z vděčnosti Bohu žije komunita Kristových následovníků činností, která se zvnějšku musí jevit jako nepochopitelná. Jsme zvyklí kalkulovat: dal jsem tolik a tolik, kolik dostanu zpět? Nedostal jsem tolik a tolik, kdo mi to vynahradí? Tamten dostal o tolik víc než já, jak si to zasloužil? Dobrými počtáři máme být, když něco dostáváme. Ale kupecké počty máme opouštět, když něco dáváme.

 

 

4. Bůh nám to spočítá

Bůh nám to jednou spočítá. Není zas tak špatný počtář… Jen dává přednost lásce před kupeckými počty. Proto se zdá, že neumí do pěti počítat. „…nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mk 10,45) A především není zapomnětlivý počtář. Žádný dobrý počin našeho života nepřehlédne. Nepřehlédne však ani žádnou křivdu, jíž se nám v životě dostalo. Ví i o všech našich dluzích. A zná i cenu oběti svého Syna, Ježíše Krista. To všechno jednou podtrhne a sečte.

 

Písmo nás upozorňuje na to, že nebeské známkování je trochu jiné než jsme zvyklí. Odměněni budou ti, kdo se žádnou nevlídností a nevděkem světa nenechali připravit o vděčnost, kterou v jejich životě vyvolal sám Bůh. Odměněni budou ti, kdo dávají přednost lásce před kupeckými počty. Požehnaní jsou a budou ti, kdo neumí do pěti počítat, když rozdávají. Požehnaní jsou a budou ti, které ovládá údiv a vděčnost nad Boží dobrotou k nim.