Martin Tabačan

J 8:2-11                                                      1K 6:12-20

Nevěra. Anebo, jak čteme v Desateru: „Nesesmilníš!“ Zřejmý Boží příkaz. Možná tak zřejmý, až pro jeho zřejmost sami nevidíme, co všechno sám o sobě zahrnuje. Bůh tímto přikázáním staví STOP:

  • Všemu sexu mimo manželství (vč. předmanželského)

  • Pornografii, masturbaci i tzv. vlhkým snům

  • Praktikované pokřivené sexualitě (homosexualita, pedofilie, zoofilie atd.)

  • Žádostivému pohledu a stejně tak i na druhé straně vyzývavosti

  • Dvojsmyslným vtipům

  • Nepřijetí, že jsem singl apod.

Povězme si ale i ono „B“. Ježíš říká: „Každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. (Mt 5:28)“ Učme se zde rozlišovat mezi prvním a druhým pohledem. První pohled je pokušení. Druhý a každý následný je už hříchem.

Zároveň vzpomeňme na důrazné varování apoštola Pavla. Četli jsme: „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. (1K 6:18)“ Přátelé, co Pavel myslí slovy hřeší proti vlastnímu tělu? Nabývám dojmu, že pod pojmem tělo Pavel nemyslí nic jiného než manželství. Tak to čteme už v první knize Bible: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. (Gn 2:24)“

To je důvod, proč nevěra se trefí dvakrát do stejného cíle. Svým způsobem se k tomuto tématu vyjádřil Malcolm Turnbull: „Buďme k sobě navzájem upřímní. Hrozbou pro manželství nejsou gayové. Je to nedostatek láskyplného úsilí – ať už se objevuje v podobě zanedbávání, lhostejnosti, krutosti nebo cizoložství. Tak zní několik projevů pouště bez lásky, do které v bolesti vstupuje až příliš mnoho manželství.“

Co na to Bible? (Mt 5)

Pojďme přemýšlet nad přikázáním „Nesesmilníš“ na základě příběhu nazývaném „Ježíš a cizoložnice“.

  1. Podnět: Naše kameny (Jn 8:2-6a)

Ježíš přichází z Olivetské hory do chrámu. Chce učit lid Božímu zákonu. Přichází lidé a on začíná učit. Najednou se strhne povyk a přichází zákoníci a farizejové vedoucí ženu. Veřejně ji poníží, když ji postaví doprostřed, aby ji všichni viděli. Vznesou jasné obvinění: „Je to cizoložnice!“

V tu chvíli zákoníci a farizejové polovičatě odráží Boží srdce. Oni usvědčují z hříchu. To je správně. Bůh nenávidí hřích a v Bibli dává najevo, že žádný hřích nemůže v jeho přítomnosti obstát. Jako křesťané jsme voláni ke stejnému postoji. Bůh však není pouze přísný soudce, ale je především milující otec. Jak Bůh nenávidí hřích, tak miluje hříšníka. Ani Ježíš nepřišel, aby odsoudil svět, ale aby jej zachránil (Mt 18:11). Až příliš často na to při jednání s druhými zapomínáme. Velmi snadno a často upozorníme na chyby a neúspěchy druhých, místo toho, abychom si uvědomili i svou vlastní omylnost. To vidíme i v našem příběhu. Učíme se stále a znovu prosté Boží pravdě: Nenáviď hřích, ale nezapomeň milovat hříšníka!

Zákoníkům a farizejům nešlo o usvědčení ženy z cizoložství, ale o usvědčení Krista. Jeho se chtěli zbavit, ne hříchu. Podobně to máme i my. „Kamenujeme se“ slovy i skutky pro nedořešenou bolest ve vlastním srdci. Kamenujeme pro vlastní nenávist, hořkost, hněv, touhu po pomstě či proto, že sami máme s daným hříchem problém. Žel nedržíme v rukou fyzické kameny, ale citové anebo duchovní:

  • Kamenujeme bolestivými komentáři či klepy, protože si nevidíme do úst

  • Kamenujeme macešsky pravdou navzdory tomu, že taková pravda zabíjí

  • Kamenujeme zobecňováním (kdyby to udělali všichni) bez zájmu o člověka

  1. Podnět: Nastavené zrcadlo (Jn 8:6b-8)

Není bez zajímavosti, že Ježíš nedělá to samé jako farizejové a zákoníci. On neobviňuje veřejně. Na jiných místech čteme o tom, jak přímo a veřejně vystupuje proti pokrytectví farizejů a zákoníků. Zde pronese pouze: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem! (J 8:7b)“ Ježíš tím neříká: „Ukamenujte ji!“ Ani si nevymiňuje právo hodit první, neboť jen on sám je bez hříchu. Ani neapeluje, abychom měli i my postoj hříšníka. Židovské právo požaduje, aby svědci trestního činu hodili první.

Nevěra je záležitost dvou, ne jednoho. Před Ježíše přivedli jen ženu. Kde je muž? Není v davu zákoníků a farizejů? Není právě on tím svědkem, který má hodit jako první? Není právě on vinen stejně jako žena?

Přátelé, postrádám ještě jednoho muže. Manžela. Je zcela možné, že žena byla svobodná. To přiznávám, i když já osobně to nepředpokládám. Připusťme alespoň na chvíli, že byla vdaná. Možná i její manžel byl přítomen. Možná on byl tím svědkem, který má hodit jako první. Ale možná předně pro něho platí, že nevěra je záležitost dvou, ne jednoho.

Za Kristovými slovy: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem, (J 8:7b)“ vidím vyslovení milosti i pro manžela dané ženy. Místo veřejného odsouzení, důrazná a přeci lásky plná nápověda. Jako by se v Kristově výzvě skrývala otázka jejímu muži: „Opravdu je vina jen ona?“

Pomněme, že manželé jsou jedno tělo! Pokud se jeden z nich dopustí nevěry (fyzické či třeba „oční“), bývá to propojeno s tím, jak se k němu druhý chová. Jak naplňuje jeho citovou nádrž. Jak plnou ji udržuje. Taková je naše zodpovědnost vůči druhé polovině „našeho těla“. Proč tedy vinit jen jednoho? Vina je na „celém těle“. I to je důvod, proč bývají hříchy nevěry složité na rozpletení. Snad zde nezbývá nic jiného, než pamatovat na Kristovo: „Kdo z vás je bez hříchu…“

  1. Podnět: Druhá šance pro hříšnici (Jn 8:9-11)

Tak jak bylo okolo ženy plno, je nyní sama. Ježíš dál píše prstem po zemi, až nakonec zvedne hlavu, podívá se na ní a zeptá se: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil? (J 8:10)“ Jsem přesvědčen o tom, že ona žena si podvědomě uvědomuje, kdo je před ní. Boží Syn. Ten, kdo má moc odpouštět. Proto jej nazývá „Pane“ a odpovídá: „Nikdo, Pane. (J 8:11a)“

Ježíš jí svým krátkým rozřešením: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš, (J 8:11b)“ nabízí druhou šanci. Znovu vykročit do života, protože druhá šance je pozvání k

… a) milosti. Možná bychom mohli říct nabídkou odpuštění. Ano. Ona byla pěšákem v tažení proti Kristu. To Ježíš v danou chvíli pomíjí. Jeho slova nejsou řečena jen díky tomu, že ji nikdo druhý neobvinil. Ona sami ví, že je vina. Ona sama ví, že její vztah k manželovi je narušen. Ona sama potřebuje Boží lásku, milost, pokoj a odpuštění. To v sobě skrývá Kristovo: „Ani já tě neodsuzuji…“

… b) závazku. Možná bychom to mohli nazvat výzvou k nesení ovoce pokání. Ovoce spočívá na jedné straně v oslavení Boha dobrým a svatým životem. Na straně druhé volá k narovnání vztahu s tím, kdo byl také poškozen  manželem. Závazek není jen vůči Bohu, ale také vůči tomu, kdo je mi po Bohu nejmilejší. To v sobě skrývá Kristovo: „Jdi a už nehřeš!“

Co na to já? (1K 6)

Milí přátelé, jak odpovědět na toto přikázání a zůstat Boží? Apoštol Pavel se v listu psaném křesťanům do Korintu vyjadřuje k problémům v místním sboru. V rámci toho přemýšlí i nad přikázáním „Nesesmilníš“. Z Pavlova si odnášíme trojí radu:

… A) Neotroč svému tělu (v. 12)

Pavel jasně vyznává: „‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je mi dovoleno‘ – ano, ale ničím se nedám zotročit. (1K 6:12)“ Někdy zaznívá omluva (výmluva) přestoupení přikázání „Nesesmilníš“ typu: „Tělo si žádá své.“ Anebo „Je to přirozené, normální.“

Kdo nerozsuzuje, je buď úzkoprsý anebo naopak rozšafní. Například v pohledech a myšlenkách. Nadměrná úzkoprsost spočívá v sebebičování už při prvním pohledu a myšlence. Naopak rozšafnost nic z toho neřeší.

Nemáš pokoj pro své pohledy? Přijmi Kristem nabízenou druhou šanci, protože i pro tebe platí Kristovo: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš, (J 8:11b)“

… B) Své tělo nemáš pro sebe (v. 16nn)

Manželé tvoří jedno tělo. Neodpírejme se jeden druhému. Naplňme z celé hloubi svého srdce duchovní, citové i fyzické potřeby druhé poloviny „těla“. Možná právě tím přikryjeme množství hříchů.

Mějme odvahu mluvit o tom, co se nedaří. Nikdy to není můj anebo tvůj problém. Vždy jen náš.

Nenalézáte pokoj pro své manželství? Přijměte Kristem nabízenou druhou šanci, protože i pro vás platí Kristovo: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš, (J 8:11b)“

… C) Svým tělem oslavuj Krista (v. 19n)

Přátelé, naše manželství je také chrámem Ducha. Modleme se, abychom jím oslavili Boha. Ne nadarmo věříme, že manželství není o dvou, ale o třech  niť trojitá  já, ty a náš Bůh.

Nezapomínejme na Toho, kdo nás spojuje v jedno. A pokud Krista manželstvím neoslavujete, přijměte Kristem nabízenou druhou šanci, protože i pro vás platí Kristovo: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš, (J 8:11b)“