Martin Tabačan

2Te 3:6-15                                                          Ef 4:28

Jako vedoucí dorostu jsme měli touhu připravovat hry, které si děti nejen zahrají, ale také je prožijí jako skutečnost. A tak se stalo, že jsme na jedné víkendové akci učili děti krást. Bylo to v Havlíčkově Borové. Děti pátraly po odkazu jistého Maxmiliána. Během víkendu zjistili, že odkaz je ukryt v jeho lodním kufru. Ale lodní kufr nikde.

V závěru hry jsme šli na zdánlivě neškodnou návštěvu místního muzea. Během prohlídky jsme došli do místnosti, kde jsme na hledanou bednu narazili. Paní průvodkyně do svého nenuceného výkladu vložila bezelstnou zmínku o neznámé bedně. To byl náš okamžik. Začali jsme z legrace kluky hecovat, že to asi bude Maxův lodní kufr a že ho ukradneme. Čekali jsme, až ostatní odejdou do další místnosti a kluci bednu vzali. Kluci si stále mysleli, že jen tak vtipkujeme. Bednu chtěli jen tak chytit a naznačit, že ji kradou. My šli ale dál a hned jsme je pakovali z muzea a kvapem je hnali i s bednou na místní faru.

Proč o tom mluvím? Ne jen pro to, že dnes mluvíme o osmém přikázání: „Nepokradeš! (Ex 20:15)“ Na celé situaci mne zaujal jejich postoj. Jak jsme se blížili k faře, těžkly jim kroky. Ne pro to, že by bedna byla těžká. Obtěžkávalo je svědomí. Jak vyprchávala euforie, docházelo jim, že vlastně kradou. A krást se nemá, že? Korunu tomu nasadila kolem jedoucí policie a zděšením zadušený výkřik jedné z děvčat: „Už po nás jdou poldové!“

Krást se nemá. To vštěpujeme dětem od plenek. Ne vždy nám dochází, že skrytou tváří krádeže je i lenost. Lenoch je ten, kdo žije na úkor druhého. Kdo bere a obohacuje se z ovoce práce druhého člověka. Lenoch krade třeba tím, že:

nepracuje plně v zaměstnání, ale nechá si to zaplatit. Např. řemeslník placený od hodiny pracuje jen zvolna. To, co by zvládl za deset hodin. Udělá za dvacet a dvacet si nechá zaplatit.

nepracuje vůbec. Ne pro to, že nemůže, ale že nechce. Následně hraje na strunu lidského soucitu a nechá se vyživovat.

A. P. Čechov pověděl: „Všechno zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti, a vše to je nevyhnutelné, když si člověk zvykne žít na účet jiných.“

Co na to Bible? (2Te 3)

Apoštol Pavel v listu do Tesaloniky píše a radí, jaký zaujímat postoj k lenochům. Přemýšlejme společně s Pavlem nad naším postojem k lenochům i nad postojem k nám samotným.

  1. Podnět: „Nesedej si“ s lenochem (2Te 3:6)

Příkaz je dán v množném čísle: „Přikazujeme…(v. 6a)“ Stejně jako Pavel rozpoznávají správný postoj k lenochovi i Timoteus a Silas. Před nás to klade otázku: „Rozpoznávám to i já?“ Všichni tři se staví pod jasnou Kristovu autoritu. Napovídá to už samo použité slovo „přikazujeme“ (paraggelló). Jedná se o delegovaný příkaz. Tedy. Nepřikazuji ti, protože já chci, ale protože to chce třetí osoba. Pavel připojuje onu třetí osobu  PJK. V jeho jménu a v jeho autoritě přichází příkaz „‘Nesedat si‘ s lenochem.“

V Kristově autoritě následně Pavel odhaluje lenost jako hřích. Obdobně to cítíme i ze slov Krista v podobenství o hřivnách. Služebníku, který zakopal hřivnu, říká jeho pán: „Služebníku špatný a líný (Mt 25:26)“ Obdobně mluví i kniha Přísloví, když nabádá učit se od mravenců (srv. Př 6:6-11) a odhaluje lenocha jako člověka, který:

… nedokáže pracovat bez neustálého dohledu (Př 6:7)

… neplánuje do budoucnosti, proto neumí vyjít s penězi (Př 6:8)

… je zkrátka neustále unavený pecivál (Př 6:10)

Všimněte si, že Pavel o zahálce mluví v přítomném čase. Nejedná se o jednorázovou chybu, ale životní postoj člověka. Pavel vybízí Tesalonické, aby k takovým lidem zaujímali aktivní postoj a takové lenochy nepodporovali. Nejen, aby s nimi nesouzněli, ale aby k nim ani nebyli lhostejní a omlouvali si svůj postoj slovy: „Lenost je jejich problém, ne můj.“ Lenost zakořeněná v srdci. Pavel nás povzbuzuje, abychom přemýšleli nad svými postoji k takovým sourozencům v Kristu a svým jednáním nepodporovali hřích.

To je první podnět předávaný Pavlem Tesalonickým: „Netáhni s lenochem za jeden provaz, ale odhaluj lenost jako hřích a lenocha nepodporuj!“

 

  1. Podnět: Ale vybízej ho k nápravě (2Te 3:7-12)

Pavel navazuje na Kristův příkaz o nepodporování lenochů osobním příkladem. Vyvolává vzpomínky v mysli Tesalonických na dobu, kdy byl Pavel s nimi. Povzbuzuje Tesalonické, aby se stejně i oni stávali osobními příklady. Pavel mohl plným právem využívat pohostinnosti a podpory Tesalonických. Avšak vzdává se jí. Nechce, aby tím bylo podkopáváno Kristovo evangelium. V novozákonní době bylo běžné, že od města k městu chodili stoičtí filosofové, pronášeli svá filosofická moudra a nechávali se za ně vyživovat od svých vděčných posluchačů. Jinými slovy žili na úkor svých posluchačů. Pavel to odmítá a nechce, aby dobrá zpráva o Kristu byla jakkoli zakalena. Neváhá a šije stany, aby si vydělal sám na sebe.

Pavel uvádí důvody, proč vybízet lenochy k nápravě: „Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. (v. 11)“ Jinými slovy: Lenost kazí církev. Lenoch má mnoho nevyužitého času. Mnoho prostoru pro to, aby přemýšlel i nad věcmi, které má nechat být. A tak rozumuje nad věcmi, do kterých mu nic není. Aniž si to uvědomuje, tak se stává satanovým nástrojem podvracejícím Kristovu církev. Ať už tím, že třeba horuje ve jménu spravedlnosti za věci, do kterých nevidí. Anebo třeba nahlíží do života druhých, protože nemá svých starostí dost a pak to dá k dobrému.

O tom je druhý podnět. Mít aktivní postoj  vybízet lenocha k nápravě a být mu příkladem pro život. Mimo jiné i proto, že lenost kazí církev.

  1. Podnět: Měj pro něj srdce otevřené (2Te 3:13-15)

Po té, co Pavel vykreslí osobní příklad, vrací se zpět a dokresluje, co to znamená „nepodporovat lenochy“. První zaznívá Pavlovo povzbuzení: „Neochabujte s dobrém jednání! (2Te 3:13)“ Pavel tím myslí na onu nepodporu lenochů. Pavel následně zpřesňuje, co si představuje pod onou nepodporou.

Ano. Je dobře lenochy nepodporovat, ale není dobře, pokud už pro mne není bratrem (sestrou) v Kristu (v. 15b). I lenoch patří mezi ty, za které PJK zemřel. I lenoch potřebuje prožít milost a být zasažen Kristovou láskou. Láskou, která umí a chce obětovat i sama sebe.

Máš-li takovou lásku, neboj se od lenocha dát ruce pryč. Jinými slovy dát jasně najevo, že takového nelze považovat nejen za součást církve, ale vůbec za součást vykoupeného Božího lidu.

Cílem takového kroku není trestat, povyšovat se anebo naopak vyjádřit své pohrdání. Cílem je obnova vztahu s Bohem. Naděje, že se lenoch chytí za nos a vrátí se k Bohu. Rozpozná, že žije v hříchu a bude činit pokání a vyznávat své viny.

To je třetí podnět povzbuzující nás, aby naše srdce zůstávalo otevřené pro lenochy, neboť jsou to naši sourozenci v Kristu. Mějme nejen porozumění, ale i odvahu ke konfrontaci, aby lenoch nemusel žít v hříchu.

Co na to já? (Ef 4)

Milí přátelé, jak odpovědět na toto přikázání a zůstat Boží? Apoštol Pavel se v listu psaném křesťanům do Efezu vyjadřuje k lásce jako ke znaku nového života v Kristu. V rámci toho přemýšlení zaznívá: „Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. (Ef 4:28)“

Co z toho pro nás plyne?

… A) Překonávej svou lenost díky Kristu!

Jsi usvědčený lenoch? Loudáš se v práci? Zahálíš a promrháváš svůj čas kdejakou pauzou? Nepřemýšlíš nad tím, jak pracovat, ale proč pracovat nemůžeš?

Tobě platí Pavlova slova: „Kdo kradl, ať už nekrade…“ Aneb „kdo zahálí, ať už nezahálí.“ Vyznej se Kristu a přijmi jeho odpuštění.

… B) Práce není nic nesvatého, ale služba Kristu!

John Piper pověděl: „Křesťané do práce jen nechodí. Chodí do práce ‚s Bohem‘. Nedělají jen svou práci. Oni svou práci dělají ‚s Bohem‘. Bůh je s nimi.“

Přijmi svou práci jako dar od Boha. Bůh tě povolal být světlem tam, kde jsi. Být křesťan neznamená opustit své zaměstnání, ale konat jej řádně, jako by to bylo Bohu. Dávej si proto pozor, aby tvé svědectví nekalila zahálka.

… C) Nezapomínej na potřebné!

Pavel nás povzbuzuje, abychom pamatovali na potřebné. S nimi se nezapomínej rozdělovat o ovoce své práce. Uč se však rozlišovat mezi potřebným a nepotřebným. Pomni. Ten, kdo zahálí, nepotřebuje tvé peníze, ale otevřenou konfrontaci. Pomni ale také, že ne každý, kdo nemá práci, zahálí.

Kéž tvé srdce zůstává otevřené všem potřebným.