2014-03-02 Život s nepřítelem

Sk 5:1-11                                                                     Ga 5:13-26

Přemýšleli jste někdy nad otázkou: „Jak se pozná dokonalý muž?“ Nad ní možná přemýšlí ten, kdo hledá životní lásku. Jak na to odpovídá Bible? … „Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. (Jk 3:2)“ Jakub dál pokračuje a mluví o jazyku jako o malém údu, který se může chlubit velkými věcmi (Jk 3:5). Jazykem chválíme Boha, ale také proklínáme lidi (Jk 3:9). Jakub završuje své přemýšlení jasným konstatováním: „Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. (Jk 3:10)“

Zde nám na pomoc přichází Sokrates se svojí trojí stráží úst. První stráž se ptá každého vycházejícího slova: „Jsi pravdivé?“ Druhá se ptá: „Jsi laskavé?“ Třetí se ptá: „Jsi nutné?“ Nemůže-li naše myšlenka toužící být vyslovena po třikráte odpovědět kladně, nemůže být přes rty propuštěna. Svým způsobem o tom mluví apoštol Pavel: „Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří; vy máte vzdávat Bohu díky! (Ef 5:4)“ Milí přátelé, jaká slova vypouštíme z úst?

Desatero přikázáním „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví, (Ex 20:16)“ staví hráz proti hříchu slov. Posloupností přikázání přecházíme od hříchu činů (Nepokradeš) k hříchu slov. Přikázání vychází z křivého svědectví u soudního sporu. U toho však nezůstává. Například dle Malého katechismu Martina Luthera deváté přikázání žádá, abychom nelhali, nepomlouvali svého bližního ani nezhoršovali jeho pověst, ale jej omlouvali, mluvili o něm k dobrému a vše vykládali v jeho prospěch.

Rád bych dnes naši pozornost přesunul ještě trochu jiným směrem. Objektem křivého svědectví nejsou jen naši bližní, ale také my sami. Křivé svědectví o sobě samém nazýváme pokrytectví. Bible o pokrytectví poví hodně. Mnohokrát zaznívá varování od i PJK a povzbuzení: „Stavějte hráz pokrytectví!“ Ono to nejde jinak. Pokrytec nemůže naplno žít, dokud nezemře.

Charles Spurgeon v jednom ze svých kázání pověděl: „Před nikým se nemějte více na pozoru než před sebou samými. Nejhoršího nepřítele si nosíme v sobě.“

Co na to Bible? (Sk 5)

Slyšeli jsme příběh o manželské dvojici: Ananiášovi a Safiře. Pojďme se podívat, jak raná církev pohlížela na problém pokrytectví.

  1. Otázka: Na čem pokrytectví staví? (Sk 5:1n)

Pro přemýšlení nad příběhem Ananiáše a Safiry nám schází kontext. Nalistujeme-li poslední verše předchozí kapitoly, dočteme se o jiném případu věnování peněz církvi. Lukáš píše: „Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš – to znamená ‚Syn útěchy‘ – levita původem z Kypru, měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly. (Sk 4:36n)“

Všimněte si. Oba muži udělali to samé. Jak Barnabáš, tak Ananiáš zpeněžili svůj majetek. Oba dva shodně věnovali utržené peníze církvi. Tam ale podobnost končí. Zatímco Barnabáš předal všechno, co utržil, Ananiáš si část peněz nechal stranou. Tam začíná Lukáš odkrývat jejich pokrytectví. Nic naplat. Pokrytectví staví na naší pýše. Ananiáš se Safirou se chtěli postavit do trochu lepšího světla. Chtěli ukázat ostatním, že jsou také „duchovními lidmi“. O tom pokrytectví je. Chceme, aby si druzí o nás mysleli něco, co vlastně nejsme. Pravou tvář skrýváme a nasazujeme si líbivou masku. Nechceme, aby lidé viděli naší slabost, naší nedokonalost a naší „nestoprocetnosti“ víry. Ale pamatujme na slova Jakubova: „Všichni přece mnoho chybujeme… (Jk 3:2a)“

Ananiáš se Safirou nebyli nuceni dát církvi plnou částku. Dokonce ani nemuseli prodávat svůj majetek. To říká i Petr: „Ananiáši, to pole bylo tvé a mohl sis je přece ponechat… (Sk 5:4a)“ Když Lukáš píše o penězích, které dali manželé stranou, používá sloveso mající význam „zpronevěřit“. Je na místě se domnívat, že Ananiáš se Safirou dali před prodejem určitý slib, že prodají pole a všechno dají církvi. Tento svůj slib nesplnili. Část dali stranou. V naději, že jsou dobrými lháři, odchází za apoštoly. Nic naplat. Pokrytectví nás nutí umět lhát. To, co skrýváme, je tím, za co se stydíme. Bojíme se přiznat barvu. Však, co si o nás druzí pomyslí? Neshodíme se? Nebudeme z toho mít patálie? V takové situaci je snadné si říct: „Inu. Lepší drobná nevinná lež, než muset něco měnit, že?“

  1. Otázka: Je pokrytectví závažné? (Sk 5:3nn)

Ananiáš bere peníze a nese je apoštolům. Všimněte si jedné věci. Petr nijakým způsobem neproblematizuje, že Ananiáš přináší jen část. Stane se, že člověk slibuje až příliš ukvapeně. Následně svých slibů lituje. Ananiáš mohl být se Safirou v podobné situaci. Rychle slíbili, možná ukvapeně, ale určitě s malou dávkou víry. To je otevřené pole pro satana, aby přišel a zaséval pochybnosti.

Však za pokrytectvím není nikdo jiný než satan. Přichází, aby umně tahal za nitky. Ananiáše a Safiru zpochybňoval a nutil je myslet na zadní kolečka. Dával jim do mysli přesvědčení, že daný slib nelze vzít zpátky. Však, co by si lidé pomysleli? Není lepší, si dát něco stranou a přinést jen určitý díl? Nevytřískáme z toho ještě víc? Můžeme zahrát na notu soucitu a nechat se litovat, protože to vypadá, jako bychom byli při prodeji ošizeni. Však neseme méně, než to pole stálo.

Apoštol Petr sám na sobě zažil, co to znamená dát ukvapený slib a nedodržet jej. Sám se zavázal nezradit a neopustit Krista. Než však kohout zakokrhal, třikrát jej zapřel. Věřím tomu, že by dokázal přijmout, pokud by Ananiáš se Safirou přišli a přiznali barvu. V tu chvíli by se nad všechna jejich očekávání stali „duchovními lidmi“. Místo toho volí pokrytectví: „Dejme jen část a vydávejme to za celý zisk.“

Sem míří i apoštol Petr. Jeho postoj je zřejmý: Pokrytectví zasluhuje nulovou toleranci, protože se staví proti Bohu. Petr doslova říká: „Lhal jsi Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole. (Sk 5:3)“ Málokdo si uvědomuje, že pokrytectví není namířeno jen proti němu samému. V prvé řadě je namířeno proti Bohu. Pokrytectví je hřích. A jako takový nás odděluje od Boha. Ananiáš není obviněn za lži proti církvi. Ananiáš lže Bohu.

Přátelé, umíme toto rozlišit ve své argumentaci proti pokrytectví i my sami?

  1. Otázka: Proč je pokrytectví krátkozraké (Sk 5:7-11)

Děj příběhu se posune o tři hodiny dále. Na scénu přichází Safira. Vůbec nemá ponětí, co se stalo. Nemá důvod nepředpokládat, že církev již ví, jak jsou „štědří“ a jak se umí „obětovat“ pro druhé. Všimněte si, jak Safira odpovídá na Petrovu otázku. Petr se ptá: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz? (Sk 5:8a)“ V Safiřině odpovědi se nám skrývá krátkozrakost pokrytectví. Ono se zaměřuje na to, co si lidé myslí, ne na to, co ví Bůh. Otázka je položena tak, že Safira může zahrát na soucit apoštolů a nechat se politovat, že je neznámý kupující okradl. Se vší hranou bezelstností odpovídá: „Ano, jen za tolik.“ Představuji si, jak musela Petrova nečekaná odpověď Safiru zarazit. Místo soucitu, obvinění: „Safiro, Bůh o tom ví! Proč jste pokoušeli Ducha Božího?“

Inu. Pokrytectví se ve své krátkozrakosti zaměřuje na život, ne na věčnost. Ananiáš se Safirou toužili po uznání od druhých. Jejich touha je tak silná, že jim zastírá zrak. Už nevyhlíží věčnost a přicházející Boží království. Vyhlíží uznání. Vyhlíží lidskou slávu. Příběh je smutný. Mohlo by se zdát, že satan slaví vítězství. Však dva následovníky Krista zničil. Ano. Tak to žel je. Dva životy byly zničeny. Přemýšlejme, kolik z nich však bylo zachráněno. Dvakrát v textu čteme o Boží bázni padající na přítomné. Bůh využil slabosti člověka, aby mnohé posílil. Přátelé, nedá mi to neklást si otázku, jak je to s námi. Čím promlouvá do našich životů příběh o Ananiášovi a Safiře? Rozšířím řady těch, kdo jsou zničeni anebo těch, kdo jsou povzbuzeni?

Co na to já? (Ga 5)

Milí přátelé, pamatujme. Pokrytectví je křivým svědectvím o mne samém. Pamatujme i na slova apoštola Jakuba: „Všichni přece mnoho chybujeme… (Jk 3:2a)“

Nu. Jak můžeme odpovědět na dnešní výklad Božího slova? Pamatujme, že

  1. Pokrytectví mne odděluje od druhých (Ga 5:13nn)

Pokrytectví věrně plní úkol hříchu: odděluje nás od druhých lidí. Člověk s nevyznanými tajemstvími se ocitne dříve nebo později sám uprostřed lidí. Kolikrát obklopen i nic netušícími nebližšími. Srdce takového člověka není plné lásky, ale strachu, pýchy nebo třeba studu. Pavel nás moudře povzbuzuje, když nám připomíná: „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe… (Ga 5:13a)“

Nuže. Čím plníš své srdce? Máš skutečnou svobodu v Kristu?

  1. Pokrytectví je namířeno proti Bohu (Ga 5:16nn)

Pokrytectví je vnitřní nástroj satana, jak nejen zpochybnit naší víru, ale jak nás dostat z Boží přítomnosti. Apoštol Pavel to dobře rozpoznává: „Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. (Ga 5:17)“ Každému, kdo si myslí, že pokrytectvím něco získá, nedochází, že ztrácí věčnost. Bůh se staví proti pokrytectví. Ježíšův život nám to nesčetněkrát dokládá.

Nuže. Čí jsi? Jsi Kristův? Anebo satanův?

  1. K pokrytectví je třeba se stavět čelem (Ga 5:24nn)

Pokrytectví rozežírá církev zevnitř. Dnešní příběh nás povzbuzuje, abychom odkrývali pokrytectví a učili se jej řádně káznit. Ne proto, abychom ničili lidi, ale tak jak to píše Pavel: abychom živi Božím Duchem, dávali se Duchem také řídit (Ga 5:25). Blaze církvi, kde je bezpečné prostředí nejen pro vyznávání hříchů, ale také pro odkrývání svých slabostí. Na takovém místě působí Bůh svou mocí.

Nuže. Jaké ovzduší vládne v Arše?