2014-03-23 Nespouštějme oči z Ježíše II.

Martin Hambálek

 Židům 12,1-4

  • Slíbil jsem, že budeme pokračovat v přemýšlení a hledání, k čemu nás vybízejí tyto verše z listu Židům 12,1-4.
  • Minule jsem pověděl, že dívat na Ježíše, nespouštět z něj oči znamená zjistit, jak žil Ježíš, o čem mluvil, co konal, koho chválil a koho káral, koho vyhledával.
    A podle jeho vzoru ho následovat, napodobovat. Učit se být připraven na situace, ve kterých byl i Ježíš a hledat stejná nebo podobná řešení jako on. Řekl jsem, že to platí pro tělesný i duchovní rozměr života.
  • Znamená to usilovat o životní postoj, který je v Bibli popsán jako být v Kristu. Začali jsme promýšlet mozaiku Ježíšova života a vybral jsem 6 základních kamínků této mozaiky: Ježíšovo narození, křest, naplnění Duchem svatým, jeho svatý život, smrt na kříži
    a vzkříšení
    . První tři jsme probrali minule, druhé tři máme před sebou dnes. Nejde mi o teorii, jde mi o to, abychom prakticky následovali Krista po těchto kamenech.
  • Dovolím si porušit chronologii evangelijního příběhu, změnit pořadí a zamyšlení nad posvěceným životem zařadím až na konec kázání.
    Nespouštějme tedy oči z Ježíše a pojďme ho následovat.

4) Je nutné následovat Ježíše ve zkušenosti smrti na kříži.

  • Ř 5,6-10 Ř 8,1-4
  • O kříži křesťané hodně mluví nebo naopak mlčí. V rámci nejrůznějších rozhovorů a vyjádření křesťanských představitelů v médiích jsem o Ježíšově kříži slyšel v poslední době mluvit jediného, br. kaz. Daniele Fajfra. Ostatní se jakoby tématu vyhýbají. Není však smyslem o kříži jen mluvit, ale smyslem je kříž prožít. Co se na kříži na Golgotě stalo, to víme, ale jak s tím lze prakticky naložit?
  • Četli jsme: „Není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.“ Na kříži bylo učiněno zadost Boží spravedlnosti. Samotným nebeským Otcem stanovená zásada, že odplatou za hřích je smrt (a to smrt věčná) byla naplněna. Ježíš Kristus zemřel za nás bezbožné (Ř 5,6). Logicky si umíme s pomocí teologie apoštola Pavla sestavit a vysvětlit podstatu ospravedlnění člověka skrze smrt Ježíše Krista. Při mém osobním duchovním hledání před mnoha lety mně tato přísná logika fascinovala a byl jsem nadšený, jak najednou vše do sebe zapadá. Pravdou je, že logika může být pomocí, ale logika ještě nikoho nespasila.
  • Bez osobního prožitku, bez osobní zkušenosti a dopadu „teologie kříže“ do mého života však nejsem schopen prožívat smíření skrze kříž v praxi svého života. Alan Vincent v knížce „5 dimenzí kříže“ říká: „Prvním významem kříže je, že Ježíš zemřel za mně. Druhým významem kříže je to, že já jsem zemřel s Ježíšem!“ Nejen Ježíš, ale i můj starý, hříšný člověk zemřel na kříži. Pro svůj hřích, pro své odpadlictví od Boha jsem tam měl být já. Díky Bohu, že jsem to nemusel prožít fyzicky.
  • Ježíš nás vyzývá: Matouš 16,24-27.
    Zde je řeč o každodenní zkušenosti s křížem. Naprosto nově, možná až revolučně jsem sám pro sebe prožil, co znamená vzít svůj kříž a následovat Ježíše. Domnívám se, že jen okrajově zde Ježíš mluví o každodenním nesení životních trablů a těžkostí, i když toto porozumění nezavrhuji.
    Mnohem víc vnímám tuto Ježíšovu výzvu takto: Přijmi do důsledků vše, co jsem pro tebe udělal. Přijmi, že jsi také zemřel na kříži (tzn. vezmi, přijmi svůj kříž). A dále: vezmi vážně a do důsledků své očištění, osvobození ze svázanosti hříchem. Vždyť právě to proběhlo během tvého umírání na kříži spolu se mnou. Vezmi to vážně, prakticky, přijmi tuto skutečnost do každé své životní situace, to znamená – následuj mně. Jistě cítíte, že je tady velké propojení s tím prvním kamínkem mozaiky z minula – znovuzrozením.
  • Vzít svůj kříž, to je radikální osvobození. Následuj mně (tedy Ježíše). To je radikální změna života. Prožít smrt na kříži znamená také začít nový život a opírat se v něm o zkušenost kříže.

5) Je nutné s Ježíšem projít zkušeností vzkříšení.

  • 1.Kor 15,17-22 Ef 2,1-8
  • Toto je skutečně nadpřirozený rozměr křesťanova života. Ježíšovo vzkříšení provázely nadpřirozené jevy. Zemětřesení, odvalený kámen od hrobu a anděl na něm sedící. Vzkříšený Ježíš se ukázal ženám, pak učedníkům na více místech a při různých příležitostech. Čtěme tyto příběhy v evangeliích, až po Ježíšovo nanebevzetí ve skutcích apoštolských.
  • Ježíšovo vzkříšení, to bylo zjevné, viditelné, zaznamenatelné zlomení moci smrti. Smrt neudržela Ježíše v hrobě. To má obrovský význam. Apoštol Pavel píše, že pokud nebyl Ježíš vzkříšen, tak je naše víra marná a ještě jsme ve svých hříších (1.Kor 15,17) Vzkříšení je druhá strana mince, na té první straně je vyražen kříž. Podle apoštolského vyznání víry dnes Ježíš „sedí na pravici Boha Otce, odkud přijde soudit živé i mrtvé“. Boží Syn se vrátil tam, kam od věků patří. Když jsme minule mluvili o jeho narození z panny, řekli jsme si, že to byla cesta ponížení, omezení, krok z nebe na zem. Vzkříšení je cestou opačnou, cestou zpět do nebeské slávy. Písmo o vzkříšeném Ježíši vyznává, že jemu je dána všechna moc na nebi i na zemi a před jménem Ježíš jednou každé koleno poklekne a bude muset vyznat, že on je Pán (Filip 2,10-11).
  • Kde je v této oblasti naše místo? Vždyť jsme stále tady na zemi. Čas od času jeden druhému říkáme: Prosím tě, jen zůstaň na zemi, drž se při zemi, nepoletuj v oblacích. Ale apoštol Pavel píše křesťanům do Efezu slova, která jsme četli. Ef 2,1-8. Pán Bůh omilostněného hříšníka, omilostněného člověka spolu s Ježíšem vzkřísil a uvedl na nebeský trůn. Je to vůbec možné?
  • Tuto duchovní, nadpřirozenou skutečnost velmi dobře ilustroval slovenský básník Milan Jurčo, když napsal:
    „Telom som ještě tu, dušou som emigroval a patrím iným svetom,
    telom som ještě tu, dušou som občan neba.“
  • Máš jistotu nebeského občanství? To je probuzenecká, evangelikální zbožnost. Mnoho lidí o sobě říká, že jsou věřící, postmoderní doba pojem víra naprosto změnila a degradovala. Zkoumejme, zda je to víra založená na Ježíši, Božím Synu a dále, jestli tato víra dává jistotu spasení. Ne každý příslušník církve odpoví: mám jistotu spasení.
  • Pokud jsem prošel cestu po těch pomyslných kamíncích naší mozaiky: nové narození, křest, plnost Ducha svatého, kříž a vzkříšení – pak platí, že Duch Boží dosvědčuje mému duchu, že jsem syn, že jsem dcera Boží (Ř 8,16). Nechejme tento hlas Ducha k sobě mluvit a následujme i ve vzkříšení Ježíše.

6) Je třeba následovat Ježíše v posvěceném životě.

  • Ef 4,17-24 1.Pt 1,13-16
    Už asi rozumíte, že tento bod jsem nemohl zařadit dříve. Bez naplnění předchozích důrazů naší mozaiky nemá nikdo šanci žít posvěceně. Proč? U Ježíše totiž vyplývá svatost života ze samé podstaty jeho božství. U kohokoli z lidí ale může být posvěcený život jedině výslednicí všech ostatních bodů, které zde sledujeme.
  • Pán Ježíš se ve velekněžské modlitbě za učedníky modlí takto: Jan 17, 15-20.
    Je to křesťanův velký a celoživotní zápas, velké a celoživotní usilování. Žít ve světě a zároveň nebýt ze světa. Učedníci Pána Ježíše jsou tady jako ovce mezi vlky, máme být světlem, solí, máme být hady
    i holubicemi, sloužit celníkům a nevěstkám a přitom netáhnout jho s nevěřícími, v potu tváře získávat svou obživu a přitom nastavovat druhou tvář a rozdávat košile a kabáty. Ne vždy je nám do smíchu, někoho trápí nemoci nebo neposlušné děti, v některých částech světa je hlad, pronásledování věřících, zatímco jinde se obchodní řetězce předhánějí, kdo nabídne více a levněji… Mohl bych pokračovat.
    A křesťan má žít svatý život.
  • Dobrá biblická rada zní: „Nespouštěj oči z Ježíše.“
    Konkrétně: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“(1.Pt 1,16)
  • Svatost, to není jen dobrý nápad. Pro svatý nebo chcete-li, posvěcený život, se rozhodujeme. Podstata svatosti je rozhodnout se, že budu k dispozici Bohu.
    Podstata svatosti je také v tom, že necháme působit ve svém životě celé, komplexní Boží dílo: znovuzrození, křest, naplnění Duchem svatým, smrt na kříži i porážku smrti, tedy vzkříšení.
  • „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.“ (2.Pt 1,3). Amen