23-06-2012 Boj o první místo?

Boj o první místo?

 Někteří z vás si možná vzpomenete na knížku Jaroslava Foglara Boj o první místo. Dva spolužáci, teenageři Ruda Lorenc a Petr Solnar se ucházejí o roli „starosty třídy“.

Žalm 8,1-10                               Matouš 20,17-28

  nedělní bohoslužba s požehnáním dítěte, ARCHA, 24.06.2012 – sj

 

1. Boj paní Zebedeové

Milí přátelé, někteří z vás si možná vzpomenete na knížku Jaroslava Foglara Boj o první místo. Dva spolužáci, teenageři Ruda Lorenc a Petr Solnar se ucházejí o roli „starosty třídy“. Ruda manipulativně a někdy i za pomoci šikany, Petr vytrvalým úsilím v práci na své fyzické i morální kondici. Boj o první místo končí vítězně pro Petra. Je nejen starostou třídy, ale přirozeně si získává i obdiv spolužáků.

Taky jste někdy bojovali nebo bojujete o první místo? Žijeme v takovém světě, kde být druhý je mnohým málo. Děti ve školce se chlubí hračkami či svalnatějším tatínkem. Později se rozbíhá boj o prestiž ve třídě či v partě, někdy za cenu ústupků vlastním hodnotám. Boj o známky se mění v boj o dobrou kariéru. Někteří dospělí zůstali tak trošku dětmi a chlubí se místo panenek dětmi, místo svalnatých tatínků svalnatými auty a místo značkového trička bazénem. Málokdo nechce ve své třídě být starostou.

Příběh evangelia vypráví také o tomto boji o první místo. Všimli jste si paní Zebedeové? To byla matka bratrů Jakuba a Jana, dvou Ježíšových učedníků. Zdá se, že byla u toho, když Ježíš opakovaně připomíná, že se blíží vyvrcholení jeho pozemského úkolu. Mluví o tom, že bude zatčen, odsouzen, popraven. V tu chvíli (Mt 20,20) paní Zebedeová podnikla akci. Klaní se Ježíšovi a přináší mu svou žádost. Co žádala? „Ustanov, aby ve tvém království tito dva moji synové usedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ (Mt 20,21) Nedivil bych se pokud by konkrétně ukázala, který má být vlevo a který vpravo. Co si o její prosbě myslíte?

Paní Zebedeová bojuje o první místo. Pro mnohé rodiče se tento boj odehrává i na poli výchovy dětí. Potřebují vidět, že své děti zajistili. Po jednom svatebním obřadu za mnou přišel tatínek nevěsty, dosti movitý i nemovitý pán a rozhodným tónem mne ujištoval: nebojte se, my v tom ty děti nenecháme. Naznačoval, že má dost prostředků na to, aby své provdané dceři zajistil patřičný blahobyt. Myslím, že své slovo splnil. Ale nejsem si jist, že to bylo k užitku nové rodiny.

Nevíme, jakou představu o pozicích „napravo“ a „nalevo“ paní Zebedeová měla. Ale nepochybně se domnívala, že takto se dostane jejím synům dobrého zajištění. Jak na tuto prosbu reaguje Ježíš? „Nevíte, co žádáte.“ (Mt 20,22) (Zdá se, že boj o první místo byl společným projektem rodiny Zebedeových.) Jak to, že nevěděli, co žádají?

2. Strategie boje o první místo

Ježíš komentuje žádost dvojím způsobem. Především ukazuje, že žádost je adresována chybně.

Není mou věcí, abych dal někomu usednout… tam usednou ti, pro které je to připraveno od mého Otce.“ (Mt 20,23) Ježíš v této věci má podřízenou a prostřednickou roli. Otvírá vstup do svého království všem, kdo jej přijímají, bez rozdílu (L 22,28-30). Ale rozhodovací kompetence patří nebeskému Otci.

Mnohem podrobněji se Ježíš věnuje druhé poznámce k prosbě paní Zebedeové. Ta se týká strategie boje o první místo. Všimněme si, že Ježíš boj o první místo nezavrhuje docela. Vážně tu otázku řeší. „Kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým… kdo by chtěl být mezi vámi první…“ (Mt 20,26n) Chceš první místo? Dobře, pojďme se podívat, jak ho lze získat. Ježíš říká: něco o tom vím, sám tam směřuji. Vím, jakou strategii má boj o první místo. Kdo chce tento boj vést, má tu vzor („stejně jako Syn člověka…“ Mt 20,28).

Co ze svých strategických zkušeností tedy Ježíš odhaluje? „Kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mt 20,26-28) Cesta k prvnímu místu vede vždy přes oběť. Podobným způsobem to později líčí i list Filipským: „Kristus se ponížil, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno…“ (Fp 2,8n) Ježíš tento princip aplikuje i na jiné oblasti života: velcí byli předtím služebníky, první předtím byli poslední (otroci). (Mt 20,26n) Oběť má podobu služby druhým.

3. Náš boj a oběť

Skrytou, často neuvědomovanou, ale silnou potřebou nás všech je být blízko Bohu. Toužíme po harmonii života, po vnitřní stabilitě, po trvalé smysluplnosti. Vadí nám pocity viny, marnosti a nejistoty. Je to skrytý boj o první místo. Je to ten boj, kterého kdysi zneužil ďábel. Namluvil nám, že když sebe posadíme na trůn, budeme spokojeni. Že je to podvod, to zjišťujeme teprve když to vyzkoušíme. Naše spokojenost plyne z úzkého a nerušeného vztahu s Bohem. Kudy k němu? Přes oběť – oběť Ježíše Krista. On dal svůj život jako výkupné za nás. (Mt 20,28) Přes oběť své hrdosti, soběstačnosti, nezávislosti. To všechno musíme odložit, pokud chceme kupředu, blíž k Bohu. Tady se bojuje o první místo. Pokud přenechávám první místo Kristu, postupuji kupředu. Pokud se já sám chci prosadit bez Krista, přijdu o to, po čem jsem tak toužil – bezpečí, pokoj, soulad.

Přijmout oběť Ježíše Krista není snadné. Je to pokořující. Ale pokud se této lekci nevyhneme, začne v nás klíčit něco dobrého a velkého. Pokořující přijetí daru odpuštění je nenahraditelnou příležitostí k růstu. Kdo se nevyhýbá oběti, roste.

Podobně to platí i v jiných oblastech života. Před chvílí jsme se soustředili na rodinu. Jak jako rodiče máme bojovat o první místo? Vyžaduje to opět oběť – naši oběť. Jde o čas – to je úkol zejména nás otců, protože maminky obětují mnoho času ať chtějí nebo nechtějí. Jde o oběť soukromí: máme-li dětem předat něco víc než jen technické znalosti o životě, musíme ve vhodný čas a vhodným způsobem nechat dětem nahlédnout do svých zápasů, proher, otázek, někdy i nedořešených věcí. Jde tudíž také o oběť bezchybnosti: děti moc dobře poznají, že chybujeme, ale potřebují o našich chybách a o jejich řešení s námi také mluvit, aby se samy naučili se svými chybami správným způsobem zacházet. Aby jednou naše děti dobře bojovaly o první místo, musíme i je učit oběti: na nás by měly vidět, co to znamená žít pro druhé, co to znamená něco si odříct, co to znamená žít nefalšovanou zbožností.

Oběť má podobu služby druhým. Ale tudy vede cesta k prvnímu místu. Ve službě, v pokoře se měníme, rosteme a zrajeme. Pokud se oběti spojené se službou vyhneme, dřevnatíme a připravujeme se o příležitost k růstu. Kdo se nevyhýbá oběti, roste.

4. Budeme bojovat?

Milí přátelé, vraťme se k naší původní otázce a k paní Zebedeové. Boj o první místo znamená podstoupit oběť. To si paní Zebedeová neuvědomovala. My to už tušíme. Ještě stále chceme první místo?

Myslím, že Ježíš nezrazuje své následovníky od toho, aby nebojovali. Naopak předpokládá, že tento boj povedeme. Ale chce, abychom bojovali dobře: abychom se nevyhýbali oběti.

Chce, abychom se na cestě k vítěznému životu nevyhnuli jeho oběti. Kristova oběť na kříži nám pomáhá porozumět našemu životu. Potřebujeme vykoupení. A toto vykoupení je nám nabídnuto v jeho oběti. Přijměme ji. Není nám tím zaručeno, že budeme mít nějaká privilegia. Ale je nám tím zaručeno, že nepřijdeme o podíl na Království! „Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně…“ (L 22,29)

Ježíš chce, abychom se ani na cestě za dílčími úkoly nevyhýbali oběti. Není to jen rodičovství, ale i naše další osobní, rodinné nebo pracovní úkoly. Buďme připraveni být služebníky druhých. V tom rosteme, tudy vede cesta k prvnímu místu.

Chceš-li úspěšně bojovat o první místo, přenech ho Kristu. Přijmi jeho oběť. Chceš-li úspěšně bojovat o první místo, přenech ho druhým Přines jim svou oběť. Získáš život, získáš vítězství.