Otevřít ústa i účet

 Co čekáme? S touhou po jaké proměně jsme přišli dnes do Archy?

Izajáš 44,1-8                      Skutky 2,1-13 4,31-35

Bohoslužba na Svatodušní neděli, 27.05.2012, ARCHA – sj

1. Co čekáme, že se stane?

Dnes slavíme Letnice – svátky seslání Ducha svatého do Božího lidu. Zítra uplyne padesátý den od Neděle vzkříšení. A to je ten den, na který Ježíš připravoval své následovníky, aby očekávali velké věci: „nařídil jim, aby… očekávali Otcovo zaslíbení… budete pokřtěni v Duchu svatém“ (Sk 1,4n). Když Bůh jedná a Boží Duch přichází, vždy se dějí velké věci. Očekáváme je? Počítáme s tím, že Boží Duch přijde a bude v našem životě něco měnit? Co čekáme? S touhou po jaké proměně jsme přišli dnes do Archy?

Škoda, že nevíme přesně, jak prožívali toto očekávání Ježíšovi učedníci. Víme jen, že stále byly jejich představy o budoucích událostech značně odlišné od toho, co se nakonec stalo. Když Ježíš mluví o naplnění Otcových slibů (Sk 1,4), vykládají si to tak, že jde o obnovu izraelského království (Sk 1,6). Když potom přišly Letnice a s nimi „zvuk z nebe“ a „jazyky jakoby z ohně“ (Sk 2,2n) a poté také výslechy a vězení (Sk 4), určitě byli překvapeni. Tak už to bývá: Bůh rád člověka překvapuje. A naše pozemské představy o něm mu asi často situaci usnadňují. 🙂 Co myslíte, jaké překvapení pro vás Bůh dnes chystá?

Rád bych, milí přátelé, soustředil teď vaši pozornost na to, čím byli překvapeni učedníci o Letnicích. Jsou to dvě věci, o nichž se domnívám, že je Lukáš při svém líčení letničních událostí zvlášť zdůrazňuje. První se týká jazyka a úst, druhá peněz a majetku.

2. Duch otvírá ústa

Všimněme si nejprve, kolikrát příběh o naplnění Božím Duchem opakuje slovo jazyk a slova obsahově s ním související: „a ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně“ (Sk 2,3); „začali mluvit jinými jazyky“ (Sk 2,4); „jak jim Duch dával promlouvat“ (Sk 2,4); „každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí“ (Sk 2,6); „každý z nás slyší svůj vlastní jazyk“ (Sk 2,8); „slyšíme je mluvit našimi jazyky veliké věci Boží“ (Sk 2,11). Cosi velice silného a zvláštního se událo s ústy učedníků. Boží Duch se zde projevuje jako dech. Učedníkům, kteří přijali Ducha se pojednou dýchá jinak. Jakoby vzduch měl dvojnásobek kyslíku a jejich těla mnohem víc energie. Už nejsou skryti kdesi za zamčenými dveřmi s obavami, co přinese zítřek. Vycházejí na veřejnost. Otvírají ústa. A začínají mluvit. Mluví různými jazyky. To proto, že o Letnicích bylo v Jeruzalémě mnoho židovských poutníků z cizích zemí. Mluví jejich rodnou řečí. Forma je srozumitelná, obsah podivuhodný. Mluví o velkých Božích činech. Představují Hospodina.

Hlavním posláním Ducha svatého v našich životech je porozumění. (J 14,26 16,13) Bez něj bychom nerozuměli Písmu, nechápali bychom Kristovu roli, nevyznali bychom se ve svém životě. Práci Ducha svatého poznáme bezpečně podle toho, že člověk vidí sám sebe tak, jak ho vidí Bůh a zařizuje se podle toho. Dochází k porozumění. Učedníci o Letnicích se stali nástrojem Božího Ducha. Otevřeli ústa. A Boží Duch je naplnil srozumitelnou řečí o podivuhodném Bohu.

Milí přátelé, co myslíte, že by se stalo, kdybychom udělali to samé? Jsem přesvědčen o tom, že někdy vede cesta duchovního růstu kupředu prostřednictvím otevření úst. Jak to může vypadat?

  • Přestanu o Bohu přemýšlet a v modlitbě jej oslovím. Přechod ze 3. osoby (on je…) do 2. osoby (ty jsi…) je významnou změnou. Podobnou změnu zakouší Pepíček, když přestane o Mařence snít a osloví ji. Začíná známost! Vyznejme Bohu, že ho milujeme! (nejlépe nahlas, je to jiné než potichu)

  • Přestanu naslouchat vyznáním víry druhých a připojímse k němu. Přechod z pasivní účasti na bohoslužbě (jsem tu, ale se zavřenými ústy) k aktivní účasti je též významnou změnou. Je to přesun z hlediště na jeviště. Teď je to také na mně, jak celé drama dopadne! Co takhle pořádně se opřít do společného zpěvu?

  • Přestanu čekat, zda si mne někdo všimne a oslovím druhého sám. Přechod z trpného očekávání pozornosti k iniciativě přináší radost. Nechoďme kolem sebe netečně. Řekněme vhodným a srozumitelným způsobem druhým, že je máme rádi!

  • Přestanu být netečný vůči údělu ostatních lidí a budu vyhlížet příležitost k tomu, abych jim mohl dát nahlédnout do své zkušenosti s Kristem. Je to přechod od soukromého chápání záchrany v Kristu k pochopení veřejnému. Nemusí to být zrovna řečnění za kazatelnou nebo k neznámým lidem na ulici. Může to být kamarád, spolupracovník, soused.

3. Duch otvírá účet

Podívejme se na druhé překvapení, které Letnice Ježíšovým následovníkům přichystaly. Řečeno poněkud lapidárně, některé lidi Boží Duch připravil o majetek. A jiným ho zase nadělil. Zpráva o rané církvi to shrnuje takto: „Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.“ (Sk 2,45) Záznam o pokračování letničních událostí, který jsme četli ze Sk 4, ji ještě doplňuje: „nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní… nikdo mezi nimi netrpěl nouzi“ (Sk 4,32.34) Naplnění Duchem svatým zásadně změnilo vztah k majetku a sociální poměry. Dochází ke sdílení potřeb a bohatství. Boží Duch naplňuje srdce láskou. Boží Duch otvírá oči a účet.

Církev je soukolí, v němž jsou kolečka velká i malá. Mají zapadat jedno do druhého a navzájem se podporovat v pohybu. Vidíme zde Ducha svatého jako olej, který zvláčňuje, promazává, uvolňuje, aby nic nevrzalo, nedrhlo, nezasekávalo se. Protože apoštol Pavel měl blíž k medicíně než ke strojařině, vysvětluje tento princip slovy: „Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu… Je mnoho údů, ale jedno tělo… aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.“ (1K 12,7.20.25) Tato vzájemná služba je projevem lásky z Božího Ducha. (1K 13) Bůh viděl mou nouzi a rozhodl se se mnou rozdělit o bohatství svého odpuštění. Jak bych svým bohatstvím mohl vyjádřit vděčnost za toto obdarování?

Co myslíte, milí přátelé, že Boží Duch chce změnit s vaším majetkem? Není možné samozřejmě na tuto otázku jednoduše odpovědět. Jednu věc nám však Písmo ukazuje dosti jasně: majetek bez ohledu na to, jak je číselně velký, nabývá zvláštního významu, pokud se dostane do služeb lásky z Ducha svatého. A dále před nás staví výzvu: církev tvořená lidmi naplněnými Božím Duchem by měla být prostorem, kde dochází ke sdílení potřeb a bohatství. Obnáší to dvojí proměnu:

  • Přestanu majetek vnímat jako svůj nárok či právo. Přijmu jej jako privilegium, které má určitý smysl. Je v něm ukryt úkol nebo poslání. „Blaženější je dávat než brát.“ (Sk 20,35)

  • Přestanu být soustředěný na sebe a své potřeby. Začnu se zajímat o to, jak se mají druzí. Za kritérium svého rozhodování přijmu Boží plán. „Vždyť chudé máte vždycky s sebou.“ (J 12,8)

Konkrétní pomoc potřebným lidem může mít rozmanitou podobu. Tou nejjednodušší je dar. Někdy však dar může být zavazující a není snadné ho přijmout. Proto může být pomocí, pokud je tu nějaký prostředník a dar zůstane v anonymitě. Dar nemusí mít jen peněžitou podobu, ale též věcnou. Bývá vhodné o způsobu darování a formě daru se s někým moudrým poradit. Další podobou pomoci je dlouhodobější podpora v konkrétní věci jako je studium, určitá aktivita. Asi nejméně použitelnou formou pomoci je půjčka, kde je největší riziko nepřirozené deformace vztahu mezi věřitelem a dlužníkem.

Milí přátelé, Letnice jsou svátky přinášející velká překvapení. Čekáme změnu? Ptejme se, co Boží Duch chce měnit v našem životě. Dovolme mu, aby naplnil naši mysl jeho slovy a naše srdce jeho láskou. Povede-li nás, abychom otevřeli svá ústa a své účty nebraňme mu. Chce tak prostřednictvím našich životů představit Ježíše, toho ukřižovaného a vzkříšeného.

Kategorie: Novinky