Milí přátelé, znáte tresčí játra? Jemná struktura, nahořklá chuť, barva bílé kávy, naložená v oleji… není to levná záležitost. Pro mne je to pojem… Byl jsem totiž svého času – tak před 40 lety – mistrem v nepojídání tresčích jater.

nedělní bohoslužba s požehnáním dítěte a eucharistií, 14.10.2012, ARCHA – sj

Modlitba Páně 4: „… buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi …“

 

Žalm 40,1-12

Lukáš 22,39-46

 

 

1. Tresčí játra a jiné lahůdky

 

Milí přátelé, znáte tresčí játra? Jemná struktura, nahořklá chuť, barva bílé kávy, naložená v oleji… není to levná záležitost. Pro mne je to pojem… Byl jsem totiž svého času – tak před 40 lety – mistrem v nepojídání tresčích jater. Moje maminka byla přesvědčená, že tresčí játra jsou zdravá – a asi jsou – vitamín D, spousty minerálů, nenasycené tuky atd. Servírovala nám je často, aspoň já měl ten dojem. Ale já jsem si nedovedl představit nic nechutnějšího než tresčí játra úhledně rozložená na chlebu s máslem. Vyvinul jsem metodu, jak se s tresčími játry vypořádat. Potřebujete k tomu dostatečnou plochu předních zubů – a tou já jsem vybaven nadmíru. 🙂 Při vsunování krajíce chleba do pusy musíte použít zuby coby buldozer a odhrnout vrstvu tresčích jater do vzdálenější plochy krajíce. Samozřejmě to funguje jen do určité míry. Pak musíte zapojit vypínače chuti, čichu a mobilizovat představivost, aby se soustředila na něco hezkého – třeba jablečný štrúdl. A pak musíte pokud možno co nejrychleji a bez kousání spolknout ten zbytek krajíce s vysokou vrstvou nevábných tresčích jater. A je to.

 

Máte podobné zážitky s některými jídly? Naše dnešní téma je o tom, co rádi jíme. Při probírání modlitby Páně jsme se totiž dostali k části, v níž se modlíme „buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi…“ (Mt 6,10). Jde o Boží vůli. A tu sám Ježíš v jednom rozhovoru se svými následovníky označuje za pokrm: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal a dokonal jeho dílo.“ (J 4,34) Proč Ježíš označuje naplňování vůle svého Otce za pokrm? Je to něco, na co má chuť? Má to rád na talíři? Boží vůle jako oblíbené menu – takový je zřejmě ideál. David ve 40. žalmu říká: „Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože.“ (Ž 40,9) Je uskutečňování Boží vůle pro Ježíše takovéto oblíbené menu?

 

2. Jak chutná Boží vůle?

 

Pohled do příběhu Ježíšova života to moc nepotvrzuje. Ježíš je prakticky neustále konfrontován s nepřijetím, nepochopením, nakonec s pronásledováním. S hněvem ho vyhnali za město (L 4,28n), označovali jej za žrouta a pijana vína, kamaráda spodiny společnosti (L 7,34), nakonec ho chtěl zabít Herodes (L 13,31), což se však povedlo až kněžím s podporou Římanů. Tak chutnala Boží vůle. To je Ježíšův pokrm. Má sice kolem sebe blízké lidi, své učedníky. Ale jak je to málo ve srovnání s obrovskou energií vloženou do pomoci slabým, do vysvětlování pravd, které osvobozují, do pozvání k milujícímu nebeskému Otci. Na konci života přijde to nejtěžší: má se ztotožnit s hříchy všech lidí. Má vzít na sebe vinu za to, co neudělal (2K 5,21). I tuto porci přijal. Ježíš plnými doušky pije hořký nápoj. Přijímá ho, ale nechutná mu. Dokonce se v Getsemane modlí: „Otče, chceš-li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“ (L 22,42)

 

Myslím, že tento pohled do zahrady v Getsemane je pro nás moc důležitý. Boží vůle je jistě vždy dobrá, protože z Boží kuchyně nemůže pocházet nic nedobrého. Bůh je spolehlivý a dobrý Kuchař. Ale to neznamená, že nám tento pokrm vždy a hned bude chutnat. Je to pokrm, který potřebujeme. Když ho přijmeme, vždycky tím získáme. Ale není vyloučeno, že si na jeho chuť budeme nikdy nezvykneme.

 

3. Proč jíst to, co nechutná?

 

Je-li tomu tak, že pokrm Boží vůle našemu jazyku nelahodí, proč se jím sytit? Proč jej potřebujeme? Co jím získáme? Poslechněme si, co k tomu říká Ježíš. Třikrát ukazuje, proč stojí za to přemoci své stravovací návyky ve prospěch Boží kuchyně:

  • Především proto, že jde o základní stravu Božího Království. Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“(Mt 7,21) Život v Božím Království plyne z tohoto pokrmu. Kdo ho nejí, nebude žít v Království.

  • Dále proto, že to je identifikační znak členů Kristovy rodiny. „Neboť každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr,  sestra i matka.“ (Mt 12,50) Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, kdo jsi. Pokud se neživíš pokrmem Boží vůle, nemůžeš patřit do Boží rodiny.

  • A nakonec: je to zvláštní strava, která umožňuje věčný život. „A svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost.“ (1J 2,17) Řekni mi, co jíš, a já ti řeknu, jak dlouho budeš žít.

 

4. Jak si vybrat menu?

 

V modlitbě Páně se modlíme: „… buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi…“ (Mt 6,10). Co touto modlitbou vlastně vyjadřujeme? Především jistotu, že existuje prostor, kde se nic jiného než pokrm Boží vůle neservíruje. Na nebi je Boží vůle známa a přijímána – tam se děje. Je to prostor, kde nebeský Otec je respektován jako Král, kde všichni jsou součástí jeho rodiny a kde platí život bez omezení.

 

Modlitbou „buď vůle tvá…“ však zároveň přiznáváme, že to tak není všude – alespoň zatím. Prostor lidí označuje Písmo jako zemi. A zde na zemi ne každý ctí nebeského Otce jako Krále. Nabídka pozemského jídelního lístku je velmi pestrá. Boží vůle rozhodně nepatří k časté objednávce. Je drahá a přitom vedle ostatních lahůdek často vypadá dost chudě. Není divu, že momentální chutě rozhodnou často o jiné volbě.

 

Tady se dostáváme k otázce, proč Ježíš používá k označení Boží vůle metaforu „pokrmu“. S pokrmem je totiž spojená chuť. Na co máme chuť, to si dáme na talíř. Je to otázka volby. Můžeme si vybrat. Boží vůle je jen jednou z možností našich pozemských jídelních lístků. Boží vůli dostanu na svůj talíř jen když poručím svým chutím. Modlitbou „buď vůle tvá“ prosím o to, aby zdravý rozum a srdce oddané Bohu zvítězilo nad momentálními chutěmi.

 

Jak to může vypadat?

  • Mám takovou chuť reptat nad svým těžkým údělem – jednou mě nemají rádi lidé, podruhé se mi nedaří v práci či ve škole, jindy přijde nemoc. Rád bych si naservíroval na talíř trochu cynismu, vzdoru proti nespravedlivému Bohu. Ale vím, že pokrm Boží vůle je důvěra a vděčnost.

  • Tuším, že nebeský Kuchař mi navařil spolupráci s ním: chce si mne nějak použít ve své službě. Ale já bych si raději na talíř naložil pohodlí, kamarády, kariéru. Co si vyberu?

  • Vím, že v Boží kuchyni je pro mne uchystána skromnost a neokázalost. Ale když mě se tak líbí věci a navíc si je mohu dopřát. Kterou nabídku z jídelního lístku nakonec zvolím?

 

Milí přátelé, náš svět je jedna velká restaurace. Pohybuje se v ní mnoho kuchařů, kteří dokonale znají naše chutě. Jsou připraveni je uspokojit. Milují vyhladovělé strávníky. Ti moc nepřemýšlejí, hlavně aby talíř už byl plný a lákavě voněl. Ale žádný z těch kuchtíků nemá právo sám naplnit náš talíř. Volba je beze zbytku na nás. Denně musíme otevírat jídelní lístek, abychom si sami vybrali. Modlitba Páně nám připomíná, že pro děti Království je připraveno speciální menu. Vaří jej nebeský Kuchař. Není vždy lákavé a často nebude odpovídat našim chutím. Je to však rozhodně ta nejlepší volba.

 

Milí přátelé, nejdůležitějším pravidlem správné volby je: nevěřme našim chutím. Zkazili jsme si je. Od Chleba, po němž není hlad (J 6,48nn), nás zavádějí k náhražkám, po nichž se umírá. Důvěřujme receptům dobrého a zkušeného Kuchaře. On ví, co potřebujeme. On ví, co nás dovede do jeho Království. Až budeme procházet branou tohoto Království, dojde k zásadní proměně. Naše zdeformované chutě se napraví. Až zasedneme k nebeské tabuli, budou se nám sliny sbíhat. Tam oceníme i ty recepty, jimž jsme možná zde nemohli přijít na chuť!

————————————-

Vzor modlitby: Žalm 146

Úkol modlitby: Je nám přikázáno, abychom se stále modlili (1Te 5,17). To jistě neznamená, že bychom měli strávit celý den na kolenou se sepnutýma rukama. Mnohem spíš jde to, abychom každý svůj úkon začínali s vědomým spolehnutím na Boha, který všechno může, a každý úkon končili s vděčností Bohu, který naše snažení završuje tím, co je pro nás dobré.

Modlitba se neomezuje na spontánní projev vnitřního hnutí; aby se člověk modlil, musí chtít. (KKC 2650)

Kategorie: Novinky