Martin Tabačan

Mt 2:13-23                                                1Pt 5:6-11

 

Morgan Freeman ztvárňuje ve filmu Božský Bruce Boha. Hlavní postava filmu Bruce dostane propůjčenu božskou moc. Na určitý čas zastupuje Boha. V jednu chvíli je to pro něj tak neunesitelné, že se ptá: „To´s neměl nikdy dovolenou?“ Morgan Freeman se na Bruce podívá svým typickým přemýšlivým a nevěřícím pohledem a odpoví: „Ty’s nikdy neslyšel o středověku?“

Někdy se dostávám do podobného stavu zoufalství. Hlava mi nebere, co se děje a ptám: „Pane Bože, to máš snad dovolenou? Ty spíš? Proč to dopouštíš?“ Přiznávám, že odpověď skoro vždycky nepřijde. Místo toho mi automaticky naskakuje verš z žalmu: „Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. (Ž 121:4)“

Na to nemám, co říct. Ba co víc? S odstupem času bývám usvědčen z malověrnosti. Bůh si neodskočil na dovolenou.

Avšak já smím jako červenou nitku vidět, jak se o mne stará a vede mne životem. A tak se učím nejen znát, ale hlavně žít jedno vyznání krále Davida: Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet (Ž 4:9).“

Svými slovy popisuje svůj život ve světle tohoto vyznání Corrie ten Boom – holandská křesťanka, která přežila holokaust. V autobiografickém románu Útočiště píše: „V Božím světě neexistují žádná „jestliže“. A žádná místa, která jsou bezpečnější než jiná místa. Střed Jeho vůle je naše jediné bezpečí – modleme se, abychom ji vždy znali.“

Biblické poučení (Lk 12)

Pro „Boží rodinu“ – Josefa, Marii a Ježíše strávením noci v Betlémě nic nekončí. Naopak otevírá se před nimi mnoho neznámého. Asi se těšili, až budou zpátky doma. Ukáží synka rodině a přátelům. Společně se nad ním budou radovat.

Avšak své plány musí o několik let odložit. Díky tomu smíme přijmout trojí povzbuzení o tom, jak se o nás Bůh stará.

1. povzbuzení: Kam Bůh vede, tam je bezpečno!

Josef pro mne představuje ryzího Božího muže. Mnoho o něm nečteme. Říkám si, zda neškodíme sami sobě, když jej podvědomě odsouváme stranou. Ve vánočním příběhu hraje prim Ježíš – pochopitelně. Vedle něho jsou pro nás důležité další postavy: Marie (Matka Boží), mudrci (Tři králové?), pastýři, andělé a žel i oslík a vůl. A Josef? Toho s klidným svědomím opomineme. On však hraje podstatnou a důležitou roli. Dokončení vánočního příběhu je toho dokladem.

Považte. Všichni zmizí ze scény. Mudrci odchází domů. Pastýři se vrací ke svým stádům. „Boží rodina“ se ukládá ke spánku. Josef usne a Bůh k němu ve snu promluví. Není to poprvé a naposledy. Poprvé byl Josef ve snu povzbuzován, aby se nebál vzít Marii za manželku (srv. Mt 1:20n). Nyní usíná a je povzbuzován, aby na nic nečekal, vzal svou rodinu a uprchl do Egypta.

Josef se znovu osvědčuje jako muž víry a činu, proto žije on i jeho rodina v bezpečí. Ano. Bůh promlouvá a co dělá Josef? Jeho skutkem víry není:

… převalení se na druhý bok se slovy: „Inu. Ráno moudřejšího večera.“

… zaplašení snu slovy: „Vždyť je to jen sen.“

… rádoby zbožný postoj: „Fakt to Bůh chce? Budu se radši za to ještě modlit.“

Zastavuje mne Josefova duchapřítomnost. Na nic nečeká a okamžitě jedná. Ještě v noci se sbalí a vyráží pryč. Není to jednoduché rozhodnutí. Oni mají všechen svůj majetek v Nazaretu. Mají jen to, co si vzali s sebou na tu krátkou cestu do Betléma. Josefovi však stojí za to nechat majetek
v Nazaretu, neboť ví, že v bezpečí budou jen tam, kam je vede Bůh.

2. povzbuzení: Bez Boha by to bylo horší!

Krásně se poslouchá: „Ve středu Boží vůle jsi v bezpečí.“ Pravdou je, že se obtíže křesťanům nevyhýbají. Někdy mám pocit, jako bychom je spíše přitahovali. Děj příběhu nás o tom trochu i přesvědčuje. Naše zraky jsou obraceny k Jeruzalému. Tam sídlí Herodes. My ho moc ve vánočních příbězích nezmiňujeme. Proč bychom měli? Herodes ve své sebestřednosti a strachu o trůn nechává pro jistotu povraždit všechny malé chlapce v Betlémě a nejbližším okolí.

Matouš následně cituje proroka Jeremiáše: „Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek…“ Považte. Pokud je Betlém necelých 10 Km jižně od Jeruzaléma, je Ráma naopak necelých 10 km severně od Jeruzaléma. Zdá se, jakoby Herodes vzal pomyslně kružítko. Zabodl jej do Jeruzaléma. Nakreslil kružnici. Ukázal na vytyčenou oblast a řekl: „Všechny chlapce v této oblasti zabijte!“

Na mysl se pak vtírají nezodpověditelné otázky: „Proč se to muselo stát? Proč Bůh Heroda nezničil? Nevyřešilo by to celý problém?“ Možná ano. Možná ne. Nelze žít na světě a nepočítat s tím, že přicházejí obtíže. Naší velkou nadějí, ale zůstává, že Bůh dává sílu vyhrát každou bitvu. To je další důvod, proč smíme pokojně uléhat a pokojně spát. Bůh neničí zlé, ale posiluje, abychom dokázali obstát, než nás vezme do svého království.

Josef s Marií byli krom své víry „posíleni“ štědrými dary mudrců. Bylo by snadné se nad tím pousmát a říct si: „To se jim to opouští majetek, když mají fůru peněz pod paží!“ Ano. Ale onu „fůru peněz“ mají, protože cílí na střed Boží vůle.

3. povzbuzení: Bůh mě předchází!

Nezbývá než dodat, že Bůh má všechno předem spočítané. Tak zní další povzbuzení v našem oddílu. Dokonce když Bůh posílá Josefa s rodinou do Egypta, ví, že tam nebudou navěky. Přijde čas, kdy Herodes zemře. To bude čas návratu.

Asi není k podivu, že Bůh toto oznamuje Josefovi opět ve snu prostřednictvím svého anděla.

Josef a Marie věděli, kým jejich syn. Ježíš je v prvé řadě Boží Syn. Jeho domovem, jeho místem na zemi je Jeruzalém.

Tam je přeci Boží chrám. Místo, kde přebývá Bůh. A tak není moc o čem diskutovat. Když je Josef ve snu povzbuzen, aby se navrátil zpět do „země izraelské“, míří do Judska. Tam ho Bůh ale zastavuje. Slyší zprávy, že po Herodovi Velikém nastupuje jeho syn Archelaos. Ten se v ničem nezadal se svým otcem. Jeden příklad za všechny. Když nastal Pesach, šel Archelaos do chrámu a popravil 3.000 židů. Inu. Jaký otec, takový syn.

Na pokyn ve snu Josef přijímá nový směr a odchází s rodinou zpět do Nazaretu. Nemíří na výsluní slávy a do popředí společenského života. Vrací se zpět do zapadlého místa jménem Nazaret. Mne to zastavuje a ptám se sám sebe: Jsem ochoten(-a) změnit své plány?

Aplikace do života

Milí přátelé, přijímám z vánočního příběhu povzbuzení, že si Bůh nebere dovolenou. Naopak. Sám nespí a nedříme, abychom my mohli pokojně uléhat a pokojně spát, protože:

– a) Víme, že nejbezpečnější místo pro nás je to, kam nás vede Bůh

Následujeme příkladu lidí ve vánočním příběhu:

… mudrci následují hvězdu a ta je dovede bezpečně k narozenému králi

… mudrci následují Boží radu a nevrací se k Herodovi

… Josef následuje Boží pokyn a utíká s rodinou do Egypta

Vím já, kam následovat Boha v nejbližších dnech i v celém svém životě?

– b) Víme, že Bůh se o nás stará

Vánoční příběh přináší nejen radost, ale i mnoho utrpení:

… Herodes vraždí malé chlapce

… „Boží rodina“ musí prchnout do Egypta

A přesto je pro nás povzbuzením, že Bůh nám dává sílu, abychom dokázali obstát navzdory všem obtížím.

Přijímám, že Bohu na mne záleží? Vidím jeho péči, když se ohlédnu zpět?

– c) Víme, že Bůh sám nás předchází

Ne vždy nám Bůh ukáže naprosto vše. Spíše nám odkrývá své plány postupně

… Josef nejprve přijal, že se mají vrátit zpět do Izraele.

… Na cestě rozpoznal, že je Bůh vede do Nazaretu.

Počítám s tím, že nemusím vědět všechno najednou? A umím se spolehnout na Boha?

Moji milí, chci vás povzbudit slovy apoštola Petra:

„Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. (1Pt 5:7)“