Martin Tabačan

Iz 55:6-13                                    2K 6:12-18

 

První vysokohorský přechod jsme podnikli v minulém století v rumunských Karpatech. Naším cílem byl nejvyšší vrchol Paringul Mare. Byla to nová zkušenost. Poprvé jsem měl na zádech více než 30-tikilový batoh. Velmi znatelné závaží.

Jednou, když jsem ho na zemi nasazoval, tak jsem přepadl na záda. A tak vím, jak bezmocně se cítí brouk ležící na krovkách nemohoucí se znovu otočit a postavit na nohy.

Z kraje našeho výstupu jsme řešili dilema. Za zády jsme měli prvních 200 výškových metrů. My stáli uprostřed lesa nevěda kudy dál? Nestáli jsme na rozcestí. Nicméně čára naznačující trasu na mapě vedla rovně po hřebenu, ale cesta, po níž jdeme, vede dál podél hřebene. Kudy dál?

… Dál po cestě? Cesta hřeben obtáčí. Její stoupání je minimální. Ale je to cesta.

… anebo kudysi po hřebeni, kde je po pás trávy a nikde ani vyšlapána stezka

Rozhodli jsme se pro cestu. Bylo to pohodlnější. Nu. Po pár minutách jsme přestali mírně stoupat, dokonce jsme již nešli ani po rovině, ale začali jsme výrazně klesat a stáčet se pryč od hřebene. V tu chvíli nám bylo jasné, že jdeme špatně, ale vidina návratu, nám bránila, na místě se otočit a vydat. Místo toho jsme v bláhové naději, že přeci jen nějak dojdeme, pokračovali ještě kousek dál. Nakonec jsme zastavili (cesta zcela změnila náš směr), občerstvili se a vydali zpět.

Bible takovou situaci zná a popisuje. Situace, kdy se rozhodnu nejít cestou necestou, i když po hřebeni, ale po cestě, která stoupá jen mírně. Bible takové rozhodnutí nazývá: duchovní vlažnost. Duchovně vlažný křesťan není křesťanem neznajícím Boha. On se modlí. Čte Bibli. Ví, co je správně. Zná Boží milost. Rozumí Boží nezasloužené lásce. Nicméně se rozhodl některé věci neřešit. Dělat drobné životní ústupky. Možná i pro to, že jeho břemeno života je obdobně těžké, jako byly naše batohy. I on zná ten pocit být jako bezmocný brouk otočený na krovkách.

Bible takový stav člověka nejen označuje, ale také ukazuje, jak z toho ven a mluví o duchovní obnově. K ní volá Bůh každého z nás. Duchovní obnova vyžaduje jediné – být pravdivý sám
k sobě a ostatní nechat na Bohu
. Míra pravdivosti určuje sílu duchovní obnovy člověka. Svými slovy to vyjádřil Martin Buber: „Můžeme být vykoupeni pouze do té míry, do jaké jsme ochotni vidět sami sebe.“

Co na to Bible? (Iz 55)

Bůh promlouval k Izraeli prostřednictvím proroka Izaiáše. Izaiáš prorokuje do situace, kdy Izraeli končí doba exilu a má se vrátit zpět na judské hory do země zaslíbené. Objevují se otázky, zda to vůbec má smysl. Má cenu se vracet?

Izaiáš pokládá lidu na srdce výzvu k hledání Hospodina. Tuto výzvu jsme prostřednictvím novoročního hesla obdrželi i my jako společenství Archy. Kam nás tím Bůh chce vést? Čeho se týká? Kam se máme vrátit?

1. Podnět: Cílem je oslava Boha! (Iz 55:12n)

Když jsme se vydali do hor, cílem byl nejvyšší vrchol pohoří: Paringul Mare. Dokud jsme byli obklopeni lesy, bylo snadné sejít ze správného směru, protože náš cíl byl stále zakryt.

To se děje i v našem duchovním životě. Někdy se nám zakryje smysl našeho života. Nahradí něčím jiným, bližším:

… mít dobré vztahy s lidmi a žít s nimi v pokoji.

… nebýt nikomu na obtíž a naopak pomáhat, komu budu moct.

… usilovat o dobro druhých a bojovat za slabší.

Nic z toho není špatné. Naopak. Vnitřně však stále cítíme, že to není pravé ořechové. Tím je a vždy bude pouze oslavení Boha. K tomu směřuje Izaiáš. Přivrací zrak Izraelců právě k oslavě Boha. To je stav člověka, kdy je nejen schopen, ale i touží se radovat a mít pokoj v srdci (Iz 55:12).

Oslavit Boha znamená mít Boha na prvním místě v životě. Vzpomeňme na slova apoštola Pavla: „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu. (Ko 3:23)“ Anebo na jiném místě Pavel píše: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. (1K 10:31)“ Boha má člověk oslavit vším, co dělá. Takové jednání Bůh očekává.

A nejen to. Takové jednání se vrací zpět v podobě požehnání. Bůh jakoby „odplácí“ člověku. Izaiáš toto odívá do obrazu: „Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. (Iz 55:13a)“ Bůh chce a bude žehnat dílu rukou každého, kdo cele a úplně žije pro Boha a s Bohem.

2. Podnět: Rozhodni se, dokud je čas! (Iz 55:6nn)

Bylo to zvláštní. Když jsme zjistili, že jdeme zcela špatně, byli jsme na dně. Ztratili jsme veškeré odhodlání a zmalomyslněli. Nikomu z nás se nechtělo vracet. Ano. Věděli jsme, že je to dobře. Ale neměli jsme sílu. Výborným nápadem bylo si sednout, popovídat a najíst se. Chvíli na to jsme znovuobjevili nové odhodlání a sílu pokračovat v přechodu Paringu. V následujících hodinách jsme překonávali mnohem vyšší výškové rozdíly a vydávali ze sebe mnohem více fyzických i psychických sil. Ale tento okamžik na začátku byl klíčový.

Obdobně o tom píše i Izaiáš. Na srdce Izraelců klade naléhavou výzvu k hledání Hospodina. Dotazovat se na Hospodina znamená jít cestou jeho slova, k jeho slovu a podřizování se jeho vůli. Pomněme, jak o tom Izaiáš přemýšlí.

Hospodin dává své slovo. Skrze ně působí. Skrze ně tvoří. Je skryt ve svém slově, takže se k němu nevrací s prázdnou, ale vykoná to, co Bůh chce (Iz 55:11). Tomu samému učí Apoštol Pavel Tesalonické: „Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. (1Te 2:13)“

Nástrojem a zdrojem Boží duchovní obnovy je Boží slovo. Proto o Bibli mluvíme jako o živém, proměňujícím slově. Ne vždy tomu rozumíme. Ne vždy víme, jak to funguje. Svou určitou rozpačitost jsme vložili do pořekadla: „Když Bůh dopustí, tak i motyka spustí.“ Obdobně to řekne i Izaiáš. Ani déšť, ani sníh se nevrací, ale jakmile jsou spuštěny, zavlažují, občerstvují zemi a činí jí úrodnou (Iz 55:10).

Přátelé. Jsme zváni k požehnání. Jsme zváni k duchovní obnově a občerstvení. Jak to píše Izaiáš. Pozvání platí pro každého. A možná předně pro svévolníka (Iz 55:7). Sám by se tak člověk neoznačil, ale nejsem to i já? Však pro takové přišel PJK, neboť říká: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. (Mk 2:17)“

Izaiáš předkládá naléhavou výzvu k hledání Hospodina: „Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. (Iz 55:6))“ Nastane čas, kdy nebude možné se Boha dotazovat. Nemyslím si, že:

… Izaiáš chce říct, že nastane doba, kdy Bůh odejde.

… Izaiáš mluví o druhém příchodu, kdy už budou karty rozdány.

Izaiáš promlouvá do životů Izraelců a nabádá je, aby oni se nevzdalovali od Boha. Otáčením se k Bohu zády vytvářím komunikační bariéru. Izaiáš klade na srdce výzvu: „Nečekej, až se vzdálíš od Boha natolik, že bude pro tebe příliš těžké se vrátit!“

Při našem výstupu na Paring jsme se dostali do bodu, kdy bychom byli schopni všechno zabalit. Vzdát to. Jsem vděčný, že jsme našli ochotu zastavit se, občerstvit a vrátit se zpět. Těch 14 dní v Paringu a Retezatu je pro mne nezapomenutelných.

Co na to já? (2K 6)

Milí přátelé, Hospodin nás ve svém Synu zve jako společenství Archy k vnitřní obnově. Možná to není nic jiného než návrat ke kořenům víry. Znovuobjevení Kristova kříže. Znovunalezení radosti z vykoupení. To vše, dokud je čas…

Rád bych před vás položil závěrečné podněty na základě slov apoštola Pavla:

a) Hledejme cestu k sobě navzájem (v. 12n)

… Poklad Archy je v rodinném prostředí. Archa je rodina Božích dětí. Rodina je skupina s velmi blízkými vztahy. Rodina je také místem, kde dochází díky blízkosti k největším zraněním.

Vím, čím v dobrém anebo zlém přispívám do této rodiny?

b) Hledejme cestu k Bohu … v. 14nn

… Archa stojí na Kristu. Nemůže jinak, protože je Kristovou nevěstou. Nevěsta je ta, kdo má oči jen pro toho jediného – svého ženicha. Má-li oči pro jiné, je něco špatně.

Vím, zda opravdu hledím na Krista anebo jsem roztěkaný?

c) Hledejme cestu k sobě samým … v. 17n

… Máme výsadu nechodit do církve, ale být církví. Být církví neznamená hřešit, ale znamená to hřích řešit. Být pomalý k hříchu, ale rychlý k vyznávání hříchů, pokání a odpuštění.

Vím, kam jsem se na rozcestí vydal? Jdu cestou vřelosti anebo vlažnosti?

Milé sestry a bratři. Hosté a přátelé, hledejme, dokud je čas…