Martin Tabačan

Lk 2:1-20                                                 2K 6:3-11

O Vánocích mluvíme a přemýšlíme různými způsoby:

– Přejeme si navzájem šťastné a veselé Vánoce

– V písni jsme zpívali o Vánocích jako o Čase radosti veselosti

– Přemýšlíme o nich jako o době, kdy máme k sobě navzájem tak trošku blíž

– Chceme je prožít v blízkosti našich nejmilejších, neboť si uvědomujeme vzácnou hodnotu rodiny

– Spojujeme je s láskou, porozuměním, štědrostí anebo pohodou

Není divu, že si přejeme, aby ona čarovná, možná opojná atmosféra Vánoc přetrvala i do dalšího roku. Americký prezident Caldvin Coolidge se ve vánočním proslovu na Boží Hod roku 1927 zamýšlel nad poselstvím vánoc a pověděl:

 

Vánoce nejsou časem ani obdobím, ale stavem mysli. Zachovat pokoj v srdci a mít dobrou vůli. Být hojný v milosrdenství znamená mít skutečného Ducha Vánoc. Přemýšlíme-li o těchto věcech, narodí se  v našem srdci Spasitel a nad námi bude zářit hvězda, která vysílá své světlo naděje tomuto světu.

Slova zaznívající téměř před 90 lety. Přemýšlím nad tím, jakého „Ducha Vánoc“ máme dnes? Když čtu vánoční příběh, nemohu si pomoci. Duch Vánoc je o bezbrannosti. Tak o tom svědčíme my svými různorodými přáními k Vánocům. Navíc i ve vánočním příběhu vidím Boha promlouvajícího v dětské něžnosti a křehkosti. Kladu si otázku: „Jsem i já stejně bezbranný ve vztazích, jako byl bezbranný PJK při narození?“

1. Zastavení: Jak PJK přišel na svět? (Lk 2)

Považte. Ježíš se nemusel narodit jako malé dítě. V knize Zjevení se o jeho návratu na zem píše: „A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. (Zj 19:11.14.16)“

Ježíš se vrátí jako vojevůdce v čele nebeských vojsk. V tu chvíli nebude prostor pro jakékoliv diskuse. Přijede a bude soudit a bojovat spravedlivě. To znamená:

pravdivě, neboť Ježíš bude hledět k našemu srdci

nekompromisně, neboť nám Ježíš odplatí za naše skutky

bez nadržování, neboť všichni si jsme před Bohem rovni

Vánoční příběh však není o malém vojevůdci. Ježíš nepřichází jako dospělý, ale jako malé dítě. O Marii čteme: „Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí,protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (Lk 2:6n).“

Ježíš se narodil a je odkázaný na druhé. Sám o sobě není schopen ničeho. Nesedá si, aby se zabalil do plenek. Je to jeho maminka. Bere ho i do náruče a pokládá do jeslí. Považte. Ježíš – Boží Syn. Syn všemocného Boha přichází jako malé bezbranné dítě. Slabé, nesamostatné a odkázané na pomoc druhých.

Tajemstvím Vánoc zní:
Bůh se stal člověkem, abychom my se mohli stát člověkem jeden druhému

2. Zastavení: Jak vstupuji do vztahů?

Nutno přiznat. Ne vždy jsme sobě navzájem „člověkem“. Naopak vystupujeme proti sobě různě – zapomínajíce, že i ten druhý je jen člověk mající své potřeby. Nejvíce nás to bolí od těch, kdo jsou nám nejblíže. Považte:

… pro nás coby rodiče je těžké, když děti žijí ve vzpouře vůči nám. O to bolestivější to je, když se
v tom zrcadlí naše vlastní slabosti a nedostatky.

… nás jako děti naopak štve jak nevšímavost rodičů k tomu, jak se cítíme, tak i jejich úzkoprsé ochranitelské kroky.

… naše sourozenecké vztahy bývají prodchnuty rivalitou, kdy chceme dokázat sobě i druhým, že jsme lepší než oni.

Ano. Jsme zraňováni a zraňujeme. Ale přesto podvědomě toužíme mít hluboké a blízké vztahy. Bob Hope ve svém proslovu vystihl, jak se proměňuje náš přístup k druhým během Vánoc: „Když si připomínáme uplynulé vánoce, obvykle zjistíme, že nejjednodušší věci – ne ty okázalé – vyzařují největším žárem.“

Obyčejné mezilidské porozumění, souznění, naladění se na stejnou notu, vyjádření lásky, radost
z blízkosti druhého atd. To je pro nás čím dál tím vzácnější. Na ně vzpomínáme během roku a pro ně s nadějí vyhlížíme blížící se vánoční svátky.

Přátelé, není to škoda? Není lepší, aby se vánoční atmosféra tak nějak přelila do celého roku?

3. Zastavení: Jak vypadá srdce zasažené Kristem? (2K 6)

Slyšeli jsme část dopisu apoštola Pavla. Psal jej křesťanům do Korintu. Pavel nepředkládá zaručený návod na hluboké a blízké vztahy. On jen mluví o své osobní zkušenosti. Odkrývá Korintským své srdce, do kterého se narodil Ježíš.

Jak vypadá takové srdce?

… a) je ryzí, i když to bolí (2K 6:3-7)

… Důvod je prostý. Pavel bere sám sebe jako služebníka. Takový životní postoj se nevyznačuje slovy: „Mám na to právo!“ Služebník se vyznačuje poslušností. Jeho touhou je obstát před svým Pánem. Ne před druhými. Proto je ryzí, neboť i jeho Pán je ryzí.

… b) je pravdivé, i když v očích druhých plné lži (2K 6:8)

… PJK o sobě říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ To je důvod, proč srdce, do kterého se narodil Ježíš, touží a je pravdivé. Nemůže si pomoct. Je mu vlastní milovat pravdu. Proto odplácí vlídností. Však. Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem, že?

… c) umí se radovat, i když je důvod ke smutku (2K 6:10a)

… Bylo by mýlkou myslet si, že křesťan nezná smutek. Anebo vnímat zármutek jako znak slabé víry. Pavel umí být smutný, ale mluví o životním postoji. Umění odkládat černé brýle. Místo závisti, umět se radovat z úspěchu druhého. Místo malomyslnosti a sebelítosti, umět se radovat
z maličkostí a drobných úspěchů.

… d) obdarovává druhé, i když samo nic nemá (2K 6:10b)

… Z Boží milosti byl Pavel obdarován nejcennějším darem. V jeho srdci se narodil Spasitel. To je milost. Ničím nezasloužený dar. Ta zkušenost proměňuje i Pavlův postoj k dávání. Mohu obdarovat, aniž cokoliv očekávám na oplátku; Mohu obdarovat, aniž k tomu mám důvod. Mohu obdarovat, protože miluji.

Slovo závěrem

Milí přátelé, rád bych zakončil dnešní štědrovečerní promluvu dalším citátem.

Charles Dickens napsal:

 „Vánoce budu slavit ve svém srdci a pokusím se je držet celý rok.“

Kéž jsou pro nás jeho slova povzbuzením i předsevzetím pro budování hlubších vztahů po celý rok. Ne jen o Vánocích. Důvod je prostý:

Napodobujíce Krista otevíráme své srdce druhým (2K 6:11).