2012-09-09 Rachab – Životem pulzující víra

Jozue 2:1-21 Jan 10:1-18
   

Přátelé smekám. Smekám před Jozuovými zvědy vyslanými do Jericha. Ocitnou se na nepřátelském území a jsou ochotni vložit se do rukou Rachab. Ženě, které se hned dvakrát měli vyhnout velikým obloukem:

  • b) byla nejen pohanka, ale také nepřítel. Žena z národa, který se Bůh rozhodl zničit pro jeho špatné jednání.

  • b) byla nevěstka a takovým se pravý Izraelita měl vyhýbat obloukem.

Proč se jí Jozuovi zvědové nevyhnuli? Bylo to pro jejich zoufalou situaci? Ano. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci? Bylo to pro jejich nadpřirozené vedení Bohem? Ano. Bůh jedná podivuhodně. Nedozvíme se to. I tak mě však svým krokem obviňují. Tak jako tak nedali na první dojem. To je těžké. Lehčí je si člověka zaškatulkovat. Ať už podle toho, jak vypadá. Podle toho, co dělá, čím se živí. Podle toho, jak se obléká. Podle toho, jak se vyjadřuje atd.

Zvědové si nechávají pomoci od Rachab a nám tím odkrývají jednu z nemnoha hrdinek víry. Její víra je oslovující. Minimálně oslovila autora listu Židům a ten ji umístil do „galerie víry“ v 11. kapitole: Nevěstka Rachab věřila, a proto přátelsky přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími. (Žd 11:31)

Rachab je právem v „galerii víry“ vedle takových osobností jako jsou Noe, Abraham, Izák, Jákob a další. Mne Rachabina víra zahanbuje. Z dnešního příběhu čiší čerstvost a svěžest víry. Nezkaženost víry a její nezchladnutí. Přátelé, Rachabina víra se může pyšnit různými přívlastky. My bychom církevním slangem o ní pověděli: „Rabach má živou víru!“

Čím se může pyšnit má víra? Je také „živá“?

1. Víra činná

Jakub ve své epištole píše: „Víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. (Jk 2:17) K čemu by bylo Rachab rozpoznání: Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi, (Joz 2:11) pokud by nenásledovala žádná reakce v podobě činů? K ničemu. Znakem živé víry jsou její skutky. Rachab ve svém vyznání rozpoznala Boha jako jediného pravého Boha. Vládce nad vším stvořeným světem. Jak tím viditelným, tak i neviditelným. Její rozpoznání jí vede k pomoci izraelským zvědům, aby mohli dokončit svůj úkol.

Přátelé, kdy naposledy jste byli nutkáni něco udělat? Kdy naposledy vám Bůh vložil do srdce touhu:

  • napsat někomu povzbuzení v smsce anebo je povědět tváří v tvář?
  • pozvat třeba někoho na kurzy Alfa?
  • nést břímě života druhého člověka a podepřít jej nejen svými modlitbami, ale třeba svou investicí sil, času, peněz anebo jiným skutkem?

2. Víra přináší osamocení

Bůh vyhlásil soud nad Jerichem pro zkaženost jeho obyvatel. Je až zarážející, že se v celém městě našla pouze jedna jediná žena – nevěstka, která si uvědomila smutnou pravdu o blížící se smrti. To byl okamžik, kdy byla Rachab díky své víře oddělena od druhých. Okamžik, kdy zůstala sama uprostřed lidí. Okamžik, kdy začala plout proti proudu. Živá víra přináší osamocení. Výstižně to vyjádřil Charles Spurgeon: „Křesťané musí plavat proti proudu. Mrtvé ryby vždy plují dolů po proudu, ale živé ryby zápasí o svou cestu proti proudu.“

Přátelé, cítíte díky své víře osamoceni uprostřed vašich sousedů, uprostřed spolužáků anebo spolupracovníků, uprostřed vaší rodiny? Mám pro vás dobrou zprávu: To je v pořádku. Je to normální. Člověk živé víry bude vždy v tomto světě osamocen, neboť jej svět nemůže pochopit, natož přijmout.

3. Víra objímající

Ano. Víra odděluje, ale stejně tak nás víra vede k druhým lidem. Osamocení pro víru neznamená stranit se lidí. Znamená rozpoznávat hřích a být vůči němu ostražitý. Věřím tomu, že víra nás naopak vede k lidem. Všimněte si Rachab. Když smlouvala se zvědy o své záchraně, nebojovala jen o sebe samu, ale také za svou rodinu. Dokonce si vynutila na zvědech jejich přísahu: Zavažte se mi nyní prosím přísahou při Hospodinu, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. (Joz 2:12)Živá víra bojuje za druhé. Oni jí nejsou lhostejní. Naopak. Bůh zapaluje v srdci živé víry touhu být světlem pro druhé.

Přátelé, jak se projevuje vaše bojující víra? Odrazí se na vašem „modlitebním seznamu“? Mají tam místo vaši nejbližší, kamarádi a všichni ti, kdo jsou blízko vašemu srdci? To je to nejvzácnější, co můžete pro druhého člověka udělat. Nést ho na modlitbách.

4. Víra spasitelná

Rachab se rozhodla vsadit všechno na jednu kartu v podobě stuhy z karmínových vláken. Taková byla podmínka Jozuových zvědů. Ještě než byli spuštěni po provaze ze zdi domu, vymínili si tuto podmínku. Zachráněn bude každý, kdo bude uvnitř domu, v jehož okně bude uvázána stuha z vláken karmínové barvy. Zároveň se záchrana nevztahuje na nikoho, kdo bude mimo tento dům. Jak slíbili, tak se i stalo. Padly celé hradby Jericha. Sesypaly se jako domeček z karet – až na jedno jediné místo. Dům Rachab, který byl vsazen do hradební zdi zůstal nedotčený. Z něho vyvedli po dobití Jericha Jozuovi zvědové Rachab i s celou její rodinou. Doslova čteme: „Zdové, tedy vešli dovnitř a vyvedli Rachabu i jejího otce a matku i bratry se vším, co jí náleželo; vyvedli všechno její příbuzenstvo a poskytli jim místo za izraelským táborem. (Joz 6:23)

Přátelé, PJK je naší stuhou z karmínových vláken jeho krve, která byla prolita na kříži. To byl smysl Kristova života na zemi. Zemřít a stát se karmínovou stužkou života, na kterou smí lidé vsadit vše, co mají. Kristova smrt je výrazem Boží lásky. Apoštol Pavel to krásně vyjádřil ve svém listu psaném křesťanům v Římě: Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Ř 5:8)PJK za mne nezemřel, až když jsem se stal dobrým, ale ještě, když jsem byl hříšný.

Bůh se rozhodl zachránit každého, kdo si uvázal na své srdce karmínovou stuhu zvanou PJK. Taková je Boží podmínka. Ve vztahu k druhým a zvláště našim nejbližším mnohdy bolestivá. Jak rádi bychom tuto stužku druhým uvázali na jejich srdce a zachránili je. Jak rádi bychom je „donutili“ k víře. To však nejde. Jako se museli příbuzní Rachab sami rozhodnout přijmout útočiště v domě s karmínovou stužkou v okně, musí se rozhodnout i každý člověk sám, zda přijme Krista jako svého osobního Zachránce a Pána.

Přátelé, modleme se za ty, kdo jsou blízko našemu srdci; buďme jim vzorem života i víry. Dejme si však pozor, abychom je nutili k víře. Záchrana, ač je to bolestivé, je osobní záležitostí každého člověka. Respektujme tuto svobodu.

Závěr

Rachab měla víru pulzující životem. Na jejím příkladě se učíme:

  • Znakem živé víry jsou její skutky, protože víra bez skutků je mrtvá. Živá víra je naopak puzena Bohem konat skutky lásky.
  • Živá víra přináší osamocení, protože se nespokojí jen s plutím po proudu, ale zápasí a hledá cestu k životu, proto pluje proti proudu.
  • Živá víra bojuje za druhé, proto je nese na modlitbách, zápasí za ně a v důvěře předává do Božích rukou.
  • Živá víra v neposlední řadě touží po záchraně, ale napříč své bolesti respektuje rozhodnutí druhých přijmout anebo nepřijmout Bohem v Kristu nabízený dar záchrany. PJK je „dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce (J 10:11)“.